Pod pantoflem sobeckého manažera

Mnozí zaměstnanci si stěžují na to, že pro svého nadřízeného dělají první poslední a on jen slízne smetanu. V takovýchto situacích bývá velmi obtížné se proti chování manažera ohradit, protože právě on je ze své pozice tím, komu ostatní pracovníci spíše věří. Když si navíc nadřízený na získané výhody příliš zvykne, není pravděpodobné, že by se jich chtěl dobrovolně vzdát a veřejně uznat, že není tím, kdo zde odvádí nejvíc práce. Jak na to?

Prvním krokem by mělo být právě to, k čemu se lidé často vůbec neodhodlají, a sice věcný rozhovor se šéfem. Dotyčný podřízený by mu měl dát najevo svůj zájem na dalších projektech, avšak pouze za předpokladu, že bude náležitě oceněn. Jestliže nadřízený odmítne, měl by mu zaměstnanec naznačit, že je to pro něj velmi důležité a zajímat se o to, za jakých okolností by zaslouženého uznání mohl dosáhnout.

Je-li zřejmé, že od šéfa se žádná podpora nedá čekat, měli bychom se začít zviditelňovat sami. Prvním krokem může být navázání kontaktů a kolegiálních vztahů se zaměstnanci z jiných oddělení. Vhodným místem pro vzájemné sdílení informací a začlenění se do firemní sociální sítě jsou podnikové akce. Velmi užitečné je dokumentovat si všechny úkoly, které jsme v rámci projektu splnili.