Janin šéf je mikromanažer. Probírá jí pracovní stůl a cítí potřebu rozebírat každý projekt. Jana se cítí stresovaná a pochybuje o sobě. Může s tím něco udělat? Tak především jsou tu dva problémy: jeden je mikromanagement a druhý je ještě daleko horší, totiž ono hrabání se v jejím stole. To je narušování soukromí a ukazuje manažerův nedostatek respektu k osobnímu prostoru. Je na řadě přímá, avšak diplomatická diskuze se šéfem. Předtím, než si Jana s nadřízeným promluví, měla by zkontrolovat vše podstatné, aby se vyhnula překvapivým obviněním, která by jí zahnala do ofenzívy. Dostála svým povinnostem ve všech oblastech, které spadají do její odpovědnosti? Jsou její priority a očekávání v souladu s manažerovými? Postupovala a jednala v očekávané míře? Jinými slovy, měla by se ujistit, že nedala nadřízenému žádný důvod k mikrořízení.
Pro získání širší perspektivy by se ještě mohla poradit s důvěryhodnými kolegy nebo mentory. K diskuzi s manažerem musí přistupovat s rovnocenným postojem, hledat společné východisko. Musí mu vysvětlit, že ji překvapuje jeho důvěra a úroveň investování do její práce. Měla by pozorně naslouchat, zda k manažerovu chování nepřispívají nějaké skryté problémy. Měla by se ptát na časový rámec, aby získala větší autonomii pro své úkoly. Také by měla popsat svůj styl práce, který u ní funguje nejlépe. Pokud má šéf potřebu zapojení se a informací, měla by navrhnout pravidelné aktualizace. Prohlásit, že mezi kontrolami bude pracovat docela nezávisle a samostatně, ale ujistit manažera, že ho kontaktuje, kdykoli bude něco potřebovat. Mimo tuto konverzaci by Jana měla zvážit pomoc oddělení lidských zdrojů. Pokud navzdory její snaze nebude šéf ochoten nebo schopen slevit, bude nejlepší odejít jinam, než její úzkost vzroste a manažer z ní vysaje veškerou energii.
-ba-
Article source Career Journal - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru