Proč si nebrat spolupracovníka

Stále více lidí nachází své životní partnery na pracovišti. Je to logické, protože na pracovišti jsou si lidé blízcí, mají společné zájmy, podobné vzdělání a cíle. To, že se vezmou či rozhodnou společně žít ale zvyšuje stres obou partnerů a společná práce pak ovlivňuje každou část jejich životů. Jestliže si vezmu svého spolupracovníka, neskončím tak s někým, kdo je mi až příliš podobný? Jak se vyvaruji přenášení pracovního stresu domů? Co když jednoho z nás propustí? Co když se rozvedeme budeme spolu muset dále pracovat? To jsou základní otázky, které se v této souvislosti objevují.

Nikdo netvrdí, že osobní vztah dvou lidí nemůže společný pracovní stres i posílit. Některé podniky dokonce rodinné vztahy mezi svými zaměstnanci cíleně podporují. Skutečnost je však taková, že většinou je tomu naopak. V USA se například trend uzavírání manželství na základě vztahu z téhož pracoviště neustále zvyšuje, zároveň však výrazně přispívá k již téměř padesátiprocentní rozvodovosti. Na běžném pracovišti mohou dominantní hodnoty, jako je moc, status, majetek či styl, odkrýt mezi lidmi hlubší rozdíly než kde jinde. Každý by měl proto vždy nejprve zvážit, zda zná také nepracovní stránku svého partnera, jeho charakter a zda jsou oba schopni doma se od své práce odpoutat.

Problém nastává zejména tehdy, jestliže jsou oba partneři workoholici a mají problémy udržovat po příchodu z práce rovnováhu mezi rodinnými a pracovními povinnostmi. Týká se to pochopitelně zejména bezdětných párů. Obdobným problémem je ztráta zaměstnání jednoho z nich nebo povýšení toho druhého. Předtím, než se spolupracovníci rozhodnou společně žít by se tak měli ujistit o tom, že pro ně není práce na prvním místě.

**Datum vydání:** IX/2003