Reforma evropských nařízení o pracovní době (Working Time Regulations) bude mít pravděpodobně minimální dopad na trend přesčasů a mohla by nepříznivě ovlivnit osoby s nízkými příjmy.
Z právní perspektivy je sice vyžadování přesčasů stále obtížnější ospravedlnit, kultura dlouhé pracovní doby ale pokračuje dál, zvlášť mezi manažery.
Nařízení z roku 1998 měla jen malý efekt. Byla zacílena na manažerské pozice, jejichž pracovní zatížení se obtížněji definuje a nasmlouvaná pracovní doba je obvykle flexibilní. Britští zaměstnanci, zvlášť manažeři, mají nejdelší pracovní dobu v Evropě. Většina má zájem snížit počet hodin, ale obává se, že to bude mít neblahý vliv na její kariéru a to má větší váhu než to, co jí nárokuje zákon.
Nově navrhované směrnice pro Evropu jsou v současné době projednávány na úrovni EU a podle autora je malá šance, že dosáhnou u manažerů výrazných úlev v pracovní době, protože skutečný počet hodin není možné prokázat například v případě, že lidé budou úřadovat z domova, nebo budou zákon prostě ignorovat, v čemž je řada zaměstnavatelů přirozeně ráda podpoří, nebo přinejmenším tento fakt přehlédnou.
Další skupinou, která vykazuje hodně přesčasů, jsou lidé ve výrobě. Tam je ale zcela jiná motivace. Podle průzkumů by řada z nich ochotně snížila počet hodin, ale nemůže si dovolit ztratit finanční prostředky, které získá za přesčasovou práci. Případný úplný zákaz přesčasů by pro tuto skupinu znamenal možnost nulového úniku, neboť její pracovní doba je přesně dohledatelná, což nechává jen minimum možností, jak zákon obejít.
-av-