Ovlivňují pozitivní a negativní postoje pracovní výkonnost? Nová studie americké Wharton School potvrdila, že ano. Všechny emoce mohou být nakažlivé a ovlivňovat pracoviště, i když nejsou zřejmé na první pohled. Podle autorky studie, profesorky managementu Sigal Barsadeové, se emoce šíří mezi lidmi jako virus. Nálady, emoce a celkové dispozice zaměstnanců tak ovlivňují jejich pracovní výkony, rozhodování, kreativitu, fluktuaci, týmovou práci, vyjednávání a vůdcovství.
Každý zaměstnanec si do práce přináší své emoce, které Barsadeová dělí do tří kategorií:
- diskrétní, krátkodobé emoce, jako je radost, zlost, strach nebo odpor,
- nálady, což jsou dlouhodobější pocity, které se nemusejí přímo vztahovat ke konkrétním situacím,
- dispoziční (osobní) zvláštnosti, které vyjadřují celkový postoj člověka k životu.
Všechny tyto typy pocitů ovlivňují okolí. Ani to, že někdo dokáže dobře ovládat své emoce však neznamemá, že by by nikoho neovlivňoval. Projevy emocí na sobě si totiž často neuvědomujeme, ale dáváme je najevo například řečí těla či výrazem v obličeji. Vyplatí se proto raději upřímnost.
Emoční inteligence, jakožto pojem z psychologie a vzdělávání, pronikla v posledních letech i do byznysu. Vyučuje se například na obchodních školách, Wharton nevyjímaje. Vychází z toho, že by se zaměstnanci měli naučit zacházet s emocemi jako s důležitými daty v řešení konkrétních aituací. Ukazuje se, že potitivní zaměstnanci, potažmo pozitivní firemnií kultura, mají lepší výsledky.
K šíření negativních emocí na pracovištích dochází v poslední době díky e-mailu, instatnt messagingu nebo videokonferencí. Barsadeová to vysvětluje tím, že v elektronické komunikaci chybí pohled do obličeje či na řeč těla. Zaměstnanci si pak podle čistě písemného projevu domýšlejí špatnou náladu a postoje druhých, i když nejsou na místě. Ani videokonference se podle ní nevyrovná komunikaci tváří v tvář, zejména při skupinových jednáních. Je proto třeba vést tyto komunikační metody v patrnosti a nespoléhat pouze na ně.
-kk-