Této situace jsou si samozřejmě někteří pracovníci vědomi a velmi aktivně ji využívají. Management a HR oddělení jsou pak rozčarovaní z toho, co si lidé v dnešní době dovolují. Jedno čínské přísloví ale říká: „Když na někoho ukážu prstem, tři prsty ukazují zpátky na mě.“ Pokud se ocitnu v takové situaci, bylo by nasnadě si uvědomit, že jsem toho součástí a možná s tím mám také něco společného. Přistoupil jsem na něčí hru, jejíž následky se mi samozřejmě příliš nelíbí. Dobrá zpráva ale je, že stejně tak to právě já můžu změnit.
Žoldáci a upíři
V čem vidím v tomto ohledu kámen úrazu? V tom, že se firmy zaměřují na požadavky zaměstnanců či kandidátů, o které vlastně v dlouhodobém horizontu nestojí. Existují lidé, kteří berou práci čistě jako zdroj obživy a realizují se úplně v jiných oblastech života. Když přijdou do práce, oddělají si to své, to, za co je platíte, ale víc ani ťuk. Práci si vybírají podle toho, kdo jim nabídne více, nebo z čeho koukají lepší výhody pro ně samotné.
Neříkám, že je na tomto postoji něco špatného, je vám ale asi jasné, že loajalita těchto lidí není na vysoké úrovni. Když se pak podíváte do svých týmů, vidíte, že to nejsou ti klíčoví lidé, na kterých vaše organizace stojí. Tohoto pracovníka si můžete představit jako „nájemného žoldáka“.
Pak můžete narazit na zaměstnance, kteří hrají hru, jak za co nejméně práce získat co nejvíce peněz. Nejen, že řeší pouze svou mzdu a případné benefity, ale ještě se v zaměstnání příliš nepředřou. Většinou je to ten typ člověka, který bez dozoru vedoucího neudělá vůbec nic. Ty si můžete představit jako takové „upíry“. Přisají se na vaši firmu a snaží se z vás získat vše, co jde. Když jim pak nemáte co nabídnout, jdou sosat někam jinam.
Je vám asi jasné, že výše zmínění žoldáci a upíři nejvíce „křičí“ a dožadují se neustálého navyšování mezd a benefitů. Tím, že jsou nejvíce slyšet, vedení na ně nejvíce reaguje a snaží se jejich požadavkům vyhovět. Otázkou však zůstává, proč ale tímto stylem opečováváme lidi, kteří pro naši firmu nejsou v dlouhodobém horizontu těmi nejdůležitějšími? Možná jste sami za ty roky vypozorovali, že u těchto dvou skupin lidí se stejně nikdy nezavděčíte. Nikdy nemají dost.
Jak se z toho vymotat?
Jak ale z tohoto bláznivého kolotoče vystoupit? Zkuste svou pozornost zaměřit na požadavky lidí, které byste, kdyby to šlo, mohli hodit jako první do klonovacího zařízení. Jsou to ti šikovní pracovití lidé, kteří se zajímají o chod společnosti a není jim jedno, co se kolem nich děje. Jsou to takoví ambasadoři a vlajkonoši vaší organizace. Možná si je též dokážete představit pod pojmem srdcaři. Určitě ocení férovou mzdu a jsou rádi za benefity. Když se jich ale zeptáte, co by se ve firmě mělo změnit či posunout, aby se jim lépe fungovalo, peníze a benefity je nejspíš na prvním místě nenapadnou.
Pravidlo číslo 1: Neztrácejte srdcaře
Když mluvím v rámci výběrových řízení s výše uvedenými srdcaři, uvádí jako důvod odchodu ze současné práce jistou míru demotivace. Vedoucí bere jejich výsledky jako samozřejmost, nedostávají zpětnou vazbu na svou práci. Mají v týmu kolegy, kteří dlouhodobě neprodukují, a vedení to akceptuje. Odměnou za jejich pracovitost jsou pak úkoly těchto méně výkonných pracovníků. Také jim často chybí komunikace o dění ve firmě, plánech či cílech ze strany vedení. A v tomto výčtu bych mohla nadále pokračovat.
Zkrátka místo toho, abychom se zaměřili na požadavky našich srdcařů a ambasadorů a vytvářeli jim skvělé podmínky pro výkon jejich práce (stran funkční organizační struktury a schopného managementu), řešíme často věci, které jsou pro danou skupinu druhotné a které spíše lákají ty, kteří se dívají hlavně na výhody pro ně samotné.
Naslouchejte potřebám svých klíčových lidí a udělejte z vaší firmy místo, kam lidé budou rádi chodit. Nedemotivujte je nefunkčním vedením, nedostatečnou komunikací a neexistující zpětnou vazbou na jejich práci. Ti nejlepší to určitě ocení. A navýšení mzdy či přidání benefitů bude jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Jestli ještě nemáte „DESATERO PRO SKVĚLE MOTIVOVANÝ TÝM“ určitě si jej zdarma nezapomeňte stáhnout.