Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev.
Znáš-li sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ.
Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé z bitev.
Sun Tzu, Umění války
Jak se máte?
Jak se Vám daří? Jak se máte? Jak se vede? Takové otázky obvykle klademe druhému na začátku setkání, v úvodu jednání. A získaná odpověď bývá stručná a pozitivní. Tedy:
„Děkuji, dobře. A jak Vám?“
Otázku „Jak se Vám daří?“ už mnohdy ani nebereme vážně. Stala se z ní česká obdoba britského konverzačního obratu „How do you do? – How do you do?“ Navzájem si vyměníme fráze a je vyřízeno, můžeme jít dál. Někteří lidé si s odpovědí kreativně pohrají a dávají odpovědi typu:
-
Mám se mnohem lépe, než se budu mít zítra.
-
Mám se, jak si zasloužím.
-
Na to, co umím, se mi daří velmi dobře.
Tyto varianty pobaví, přímou odpovědí ale nejsou.
Otázka „Jak se máte?“ je ale velmi důležitá pro to, abychom zažívali „výhry“. Spíše, než otázka je však důležitá odpověď, která přímo nezazní. I když druhý říká „Daří se mi dobře.“, můžeme různými nástroji získávat odpovědi na to, jak druhému opravdu je. Máme šanci získat představu o aktuálních pocitech druhého, jeho potřebách, hodnotách, motivaci. A tyto odpovědi pak můžeme využít na cestě k „vítězství“ – volbě vhodného komunikačního stylu, vyjednávací strategie, upřesnění odhadu BATNA nebo vytvoření pozitivního vztahu.
Vhodnými pomocníky pro to, jak získat představu, „jak tomu druhému je“, jsou například:
-
sledování jeho/její neverbální komunikace (mimika, způsob podání ruky, držení těla, tón hlasu…)
-
sledování změn oproti „běžnému chování“
-
ověřování si výsledků svého pozorování (vypadáš unaveně, vidím, že máš z něčeho radost…)
-
kladení otevřených otázek
-
znalost jeho/jejího osobnostního nastavení
-
závěry vlastního pozorování
-
výsledky osobnostních dotazníků, pokud je máme k dispozici
-
postřehy ostatních
-
jakákoliv další informace o jeho/její osobní situaci, koníčcích, hodnotách…
Jak se mám?
Možná ještě důležitější otázka je ta, kterou se ptáme sami sebe. „Jak mi je?“ Tuhle otázku pokládáme obvykle výrazně méně častěji než tu předchozí. A možná bychom jí měli začínat. Podobně, jako se nám hodí vědět potřebné informace o druhých, hodí se nám znát i sami sebe.
Často žijeme v přesvědčení, že se přeci dobře známe, vždyť jsme sami se sebou celý život. Proto se, zejména pokud jsme extraverti, příliš sami sebou nezabýváme. Tedy pokud se nedostaneme do náročné životní situace, která nám může připomenout, že toho tolik o sobě přeci jen nevíme. Dobrá znalost sama sebe nám pomáhá k vítězství tím, že můžeme postupovat sebe-vědomě. Máme možnost vědomě využívat své silné stránky a eliminovat ty druhé. Máme úžasnou možnost řídit sami sebe.
Pomoci nám může třeba:
-
introspekce
-
techniky mindfulness
-
psaní deníku
-
sebepoznávací dotazníky
-
sebepoznávací kurzy a výcviky
-
konzultace s psychologem
-
360° zpětná vazba
-
otevřená zpětná vazba od těch, kteří říkají pravdu (například od dobrých přátel, dětí, některých opilců a naštvaných lidí)
Jak se nám daří?
Zdálo by se, že nám může k vítězství stačit znát odpovědi na předchozí dvě otázky. Dejme dohromady odpovědi na to „Jak se mi daří?“ a „Jak se Vám daří?“ a jako v rovnici nám vyjde součet „Jak se nám daří“. V téhle věci ale sčítání úplně nefunguje. Zjednodušeně: každému zvlášť se může dařit špatně, dohromady nám je ale lépe. Nebo naopak. Podobně jako když muž navrhuje manželce:
„Miláčku, co kdybychom si užili pěkný víkend?“
„To by bylo príma!“
„OK, tak v pondělí na shledanou!“
Užitečnými nástroji mohou být:
-
otevřená komunikace a diskuse (někdy i s externím facilitátorem)
-
umění dávat si efektivně a bezpečně průběžnou zpětnou vazbu
-
opravdový zájem a naslouchání
-
sociometrická šetření
-
360° zpětná vazba
-
průzkumy spokojenosti
-
uvědomování si, v jaké situaci jsme (změny, vývojové fáze týmu, fáze projektů…)
Máme-li odpovědi na to „Jak se máme?“, pomůže nám to v dosahování společných vítězství. Vítězství, která mají tu výhodu, že nevyžadují poražené. Prý se tomu říká win-win.