Být dobrým posluchačem není vrozená vlastnost. Lidé potřebují tuto zručnost trénovat. Dobří posluchači poslouchají tváří. Když tedy chcete být dobrý posluchač, v první řadě se tak tvařte. Většina nejcitlivějších orgánů je na obličeji, proto je přirozené, že se hlavou otočíme ke zdroji informací.
Abyste byl dobrým posluchačem, je dobré využívat i jiných přijímačů kromě uší. Oční kontakt motivuje řečníka, aby vysvětloval věci lépe. Je to základ neverbální komunikace. Mimika tváře je základním nástrojem na zpětnou vazbu. Když používáte mimiku, dokážete se na věci lépe soustředit. Řečník tak zjistí, co je vám jasné a co ne. Vaše tvář by se měla stát aktivní anténou informace.
Je téměř nemožné mluvit a poslouchat současně. Dobrý posluchač proto přestane mluvit a začne používat výrazy, jako že přijímá informace a rozumí. Při poslouchání se mají ústa používat jako aktivní přijímač a ne jako vysílač. Poslední zručností při poslouchání je koncentrace na to, co se povídá.
-pk-