Zůstat, nebo odejít?

Restrukturalizace podniků je v dnešní době běžná věc. Celá řada zaměstnanců proto přichází o svou práci, nebo je nucena nastoupit na místo nižší a méně placené. Klade si tedy otázku, zda na nižším postu setrvat, nebo si najít uplatnění jinde. Odpověď ovšem není jednoduchá. Většina degradovaných zaměstnanců nižší pozice neopouští, protože má přeci jenom větší strach z toho, že jiné zaměstnání nezíská. Vyrovnat se z takovou změnou je ale složité. Psychický dopad ztráty postavení v zaměstnání bývá závažný, nemluvě o navázání vztahů s novými kolegy, ztrátě produktivity a motivace.

Sesazení z vyšší pozice rozhodně nevypadá dobře v životopise. Někdy je ale dobré udělat krok zpět, abychom potom mohli udělat dva kroky kupředu. Na nižší pozici může zaměstnanec například získat možnost k rozvinutí svých dovedností v novém oboru. Máme-li alespoň nějaké zaměstnání, hledá se nám přitom navíc nové lépe. Sesazení tak není vždy rozumné řešit radikálním odchodem. Rozhodnutí v takové situaci je třeba hledat také v závislosti na věku. Jestliže má někdo například těsně před důchodem, nižší pozici by přijmout měl. Je-li však někdo na začátku či uprostřed své kariéry, měl by na nižší pozici setrvat pouze tehdy, přinese-li mu to budoucí užitek.

Na novou, byť nižší pozici by se měl každý zaměstnanec podívat objektivníma očima. Měl by zhodnotit její klady a zápory a teprve pak se rozhodnout. Podle odborníků je zcela nevhodné vrhat se bez rozmyslu do jakékoli kariéry. Neví-li si zaměstnanec rady, měl by navštívit odborného poradce. Setrvá-li pak v nižší pozici, měl by její přínosy zhodnotit za 12 až 18 měsíců a rozhodnout se znovu.

**Datum vydání:** V/2003