Ten, kdo se rozhodne pro studium na vysoké škole až několik let po maturitě, má podstatně nižší šanci na přijetí než čerstvý maturant. České školství se totiž zaměřuje především na pomaturitní ročníky. Takovéto omezování přístupu ke vzdělání je v Evropě, která klade důraz na celoživotní vzdělávání, raritou.
Zatímco v Česku jsou předmětem přijímací zkoušky především znalosti středoškolského učiva, v zahraničí se klade důraz i na zkušenosti získané v praxi. Ty český vysokoškolský systém nebere vůbec v potaz. Naopak v zahraničí jsou zkoušky i forma studia ušity uchazečům na míru a vycházejí především z praxe v jejich oboru.
Třeba ve Švédsku může po pěti letech v zaměstnání každý dostat maturitní vysvědčení, které je vstupenkou na vysokou školu. V Česku však univerzity neumějí zacházet s těmi, kteří znají něco jiného, než je v osnovách středních škol. Problémem je také minimální potřeba Čechů zvyšovat si kvalifikaci, kterou nevyvolává ani trh práce.
-hp-