Přestože obě odvětví vycházejí ze silné potřeby klienta i poskytovatele po osobním kontaktu, hraje zde čím dál významnější roli online.
Na rozdíl od profesního vzdělávání, kde byl doposud online brán spíše na milost, je porno branže v této oblasti mnohem dále. Způsob, jak se dokázala vypořádat nejen s koronavirovou krizí a přizpůsobit požadavkům zákazníků v online technologiích je obdivuhodný a možná inspirující i pro vzdělávací průmysl viz doporučení OECD.
Paradoxně, Česká republika je téměř světovou velmocí z pohledu natáčení videí a online projektů v oblasti porno průmyslu, avšak naprostým trpaslíkem, co se týká tvorby lokálního obsahu pro online vzdělávání.
I když se situace během roku trvání pandemie výrazně zlepšila, vzdělávací firmy se stále potýkají s mnoha překážkami.
Během poslední ekonomické krize jsem zahlédl na dveřích jednoho čerstvě uzavřeného obchodu s erotickými pomůckami nápis: „Děkujeme našim věrným i nevěrným zákazníkům, ale bohužel zavíráme.“
Myslel jsem si tehdy, že důvodem je ekonomická krize. Ale nebyl to jediný důvod, významnou roli zde začal hrát internet a ochota zákazníků na něm utrácet peníze i za zboží či služby, které se doposud dařilo prodávat velmi dobře „offlinově“.
To bylo před deseti lety. Nyní online porno průmysl vzkvétá a současná pandemie tomu ještě přihrává viz https://www.economist.com/international/2020/05/10/pornography-is-booming-during-the-covid-19-lockdowns.
Kdo si však díky rok trvajícím omezením osobního kontaktu pomalu může téměř vyvěsit podobnou „děkovačku“ svým zákazníkům jsou profesně vzdělávací společnosti, které sčítají výrazné ztráty.
Stejně tak, jako postupně končily celé „červené ulice“ v Amsterdamu, se průběžně během roku rušily již naplánované fyzické workshopy, kurzy a konference a vše se nuceně začalo přesouvat do "onlinu", se kterým však měla většina vzdělávacích subjektů i jejich zákazníků v ČR jen minimální zkušenosti.
U většiny vzdělávacích firem na českém trhu sledujeme dramatické meziroční poklesy obratu, které se většinou pohybují v rozmezí 30-70%. Výjimkou tvoří jen některé oblasti hard skills např. BOZP, IT, finanční a technologická školení a dále jednotlivci - lektoři a koučové zaměřeni na několik málo klientů.
Velké a střední vzdělávací firmy na trhu v ČR (kromě IT a technologického sektoru) se obratově za rok 2020 pohybují na 30-60% obratu roku 2019 a online jim zatím nedokáže ztráty vykompenzovat...
Hlavní problém s online výukou, pomineme-li stávající vládní opatření, většinou není u majitelů vzdělávacích firem, ale u koncových zákazníků a vlastních lektorů.
Firemní zákazníci si sice začínají po roce pomalu na online zvykat a vnímají jeho výhody, byť jsou v této době internetem zavaleni a často se při práci z domova těší, až se konečně odpojí.
Rovněž často se vzdělávací firmy setkávají s neochotou vytvářet online kurzy u dodavatelů koncové služby tedy lektorů, trenérů a koučů.
Majitelům „vzdělávaček“ je již nyní jasné, že jde do tuhého, a že se bez kvalitní online alternativy ke svým fyzickým službám ani do budoucna neobejdou.
Často však vzdělávací firmy narážejí na nepřipravenost či přímo neochotu lektorů se online trendu podvolit a dále malé připravenosti zákazníků za online obsah platit srovnatelně jako za práci „fyzickou“, byť je online pro vytváření kurzů mnohem složitější.
Důvody jsou zřejmé, kvalitní lektoři, kteří mají na trhu své jméno jsou často zvyklí školit i pro několik agentur najednou a k tomu spolupracovat i přímo s firmami. Až na výjimky nebyli nikdy zvyklí (a po pravdě ani nuceni) „virtualizovat“ svoji práci, provozovat webináře, natáčet online kurzy či se více věnovat internetu. Často mají i svá léta a mnozí i "civilní" zaměstnání a lektorskou práci berou jen jako doplněk.
Fakt, že doposud po nich přesun do onlinu téměř nikdo nechtěl, je dán charakteristikou profesně vzdělávacího trhu v ČR. Oběma stranám prozatím vyhovovalo, že se lektor fyzicky dostaví a odvede svoji práci. Všude bylo slyšet: „Není nad osobní kontakt s lektorem!“.
Navíc bylo několik posledních let poznamenáno ekonomickou prosperitou a mnohdy až nesmyslným pumpováním evropských peněz do oblasti profesního vzdělávání, které často vůbec neplnilo svůj účel a navíc výrazně pokřivilo trh.
Mnoho zaměstnanců bylo na kurzy hnáno jako stádo ovcí a teprve až na místě zjišťovalo, co se vlastně dnes bude za peníze evropských daňových poplatníků školit...
Lektoři byli spokojeni, protože dostali dobře zaplaceno a nemuseli se pouštět na tenký led práce s technologiemi, internetem, kamerou, střihem a dalšími úskalími vytváření video obsahu. Firemní klienti byli rovněž rádi, protože tento systém fungoval bez rizika a složitosti zapojovat technologie, kterým často sami nerozumí. Pravdou je, že občas se objevil požadavek o doplnění klasické spolupráce o online, ale v poměru velikosti trhu to byly spíše výjimky.
Část lektorů se onlinu brání z podstaty. Přeci nikdo nebude komentovat jejich práci, která by byla najednou veřejně vystavena na internetu. Slyšíme i argumenty, že nám ostatní vezmou naše know-how nebo, že videa budou někde kolovat volně po internetu, a že práce s lidmi se přeci nedá dělat online ve stejné kvalitě.
Natáčet a vysílat před kamerou není snadné, ne každý má pro tuto práci talent. Sami jsme natočili několik stovek videí s lektory a kouči a mnohokrát jsme slýchali omluvy, jak je to před kamerou těžké, a že před lidmi je to jiné. Ano, je, ale kdo jiný by to měl zvládnout, než lidé, kteří se vzděláváním živí?
Velkým problémem se rovněž ukazuje disciplína na straně účastníků webinářů a to především u větší audience. Máme informace od řady dodavatelů, že chování dospělých je v tomto ohledu velmi podobné dětem na domácí online výuce.
Práce online lektora v tomto ohledu rozhodně není snadná a schopnost udržet pozornost účastníků se výrazně liší od fyzických seminářů a klade jak na lektora, tak i na účastníky poměrně vysoké požadavky na sebe disciplínu a pozornost.
Je zde však skupina lidí, kterým jde práce v onlinu výrazně snadněji a o té si povíme příště.