Nástroje interního vzdělávání ve firmách můžeme nazývat různě – trénink, koučink, mentoring, tutoring, zpětná vazba, konzultace, peer-to-peer vzdělávání... Důležitější než názvosloví, které může být v každé firmě jiné, je však to, co firma od vybraných nástrojů očekává.
Vedle jasné definice očekávání je pak nejdůležitějším předpokladem přínosu interního vzdělávání definice způsobů měření úspěšnosti. Shodli se na tom účastníci diskusní skupiny na téma interního tréninku a koučinku na konferenci HR živě.
Ta proběhla 22. listopadu ve vzdělávacím středisku společnosti Hewlett-Packard v Praze. Diskusi vedl ředitel pro People Development společnosti Telefónica Czech Republic Ctirad Nedbálek ve spolupráci s konzultantem a lektorem vzdělávací společnosti Interquality Jakubem Švecem.
Na úvod diskuse představil Ctirad Nedbálek koncept Interní akademie v Telefónice. Jejím smyslem je předávání znalostí mezi kolegy z různých oddělení, podpora kariérního rozvoje a networkingu mezi zaměstnanci. I když úspora nákladů nepatřila mezi primární důvody zřízení Interní akademie, dosáhla díky ní firma úspor v řádu desítek procent oproti externímu vzdělávání. Zatím se do ní zapojily tři firemní jednotky a nejlepší výsledky vykázalo oddělení financí. To je nyní vzorem pro celou firmu.
Zapojení do Interní akademie není povinné, ale souvisí s rozvojovými plány zaměstnanců. Vychází z předpokladu, že za rozvoj svých lidí odpovídají linioví manažeři, nikoli HR. HR jim nabízí nástroje interního vzdělávání, které si manažeři odsouhlasují se svými lidmi. Dává jim také možnost stát se interními školiteli. Témata si určuje vždy daná jednotka. Populárním se například stalo školení techniků pro netechniky.
Účastníci diskuse – manažeři HR ze společností Česká pojišťovna, ČSOB, Crocodille, DHL, Raiffeisenbank, Hyundai Motor Manufacturing Czech, Algotech nebo Léčebné lázně Bohdaneč, ale i Ministerstva práce a sociálních věcí nebo Státního fondu životního prostředí – navázali na úvodní prezentaci sdílením zkušeností o tom, jak vybírají témata pro interní vzdělávání a jak se jim daří získávat zaměstnance pro to, aby se stali interními lektory.
Ukázalo se, že základem systému interního tréninku jsou interní či externí hodnocení – od mystery shoppingu u výrobce sendvičů Crocodille až po „koblihovou konferenci“, na níž se k diskusi o dění ve firmě scházejí každý měsíc s koblihami a kávou zaměstnanci poskytovatele telekomunikačních řešení Algotech. V otázce motivace zaměstnanců k tomu, aby se stali interními lektory, jasně zvítězila prestiž nad penězi. Velkou motivací pro interní lektory je možnost ukázat kolegům, v čem jsou unikátní. Pomáhají také soutěže či interní certifikáty a často i tak malé věci jako umístění na firemní nástěnce nebo možnost nosit visačku „interní trenér“.
Diskutovalo se také o tom, jak prodat myšlenku interního vzdělávání vedení firmy. Zde se diskutující shodli na dvou základních předpokladech – schopnosti vyčíslit úspory a získat spojence v nejvyšším vedení, kterému bude představena praktická ukázka a v ideálním případě nabídnuta i možnost stát se interním trenérem. Pro úspěch interního vzdělávání přitom není důležitá velikost firmy.
Pokud jde o konkrétní formy interního vzdělávání, jmenovali účastníci diskuse širokou škálu aktivit, které používají - od přednášek a klasických kurzů, přes společné snídaně, vystoupení na začátcích porad nebo školení interních lektorů a koučů až po intranet a sociální sítě. V otázce využití e-learningu v interním vzdělávání praxe dle účastníků diskuse jasně ukázala, že může být efektivní pouze pro školení znalostí, nikoli dovedností.
Stěžejní otázkou druhé části diskuse bylo vymezení pojmu koučink a srovnání výhod a nevýhod využití interních koučů oproti externím. Ukázalo se, že „koučink“ znamená téměř pro každou firmu něco jiného, zazněla však zásadní myšlenka celé diskuse – nezáleží na názvosloví, ale na definici očekávání firmy. Obecně platí, že nejvyšší manažeři ve firmách mají externí kouče, zatímco interní koučové se věnují zaměstnancům na nižších pozicích. I zde je však třeba vycházet z firemní kultury a dobře zvážit to, zda kouč má být zároveň přímým nadřízeným.
Současný trend posunu od externího k internímu vzdělávání ukazuje, že role HR ve firmě je především v přemýšlení o tom, co může firmě přinést. Neznamená to však sedět u stolu, ale chodit mezi manažery a jejich podřízené a ptát se. Pak je důležité hledat individuální cesty k motivaci zaměstnanců, aby se stali interními lektory. Univerzální řešení totiž neexistuje. „V HR neexistuje nic jako dělat věci dobře, nebo špatně. Je to o individuální práci s lidmi a také o sdílení zkušeností s kolegy z jiných firem. Proč se neučit od sebe navzájem? Není třeba znovu vynalézat kolo,“ shrnul diskusi Ctirad Nedbálek.
Formát konference složené z diskusních bloků ocenili i diskutéři. „Její formát a organizace byly naprosto dokonalé, témata aktuální a možnost setkat se s kolegy z oboru nenahraditelná. Konference naše očekávání nesplnila, ale předčila,“ uvedla účastnice diskusní skupiny Interní trénink a koučink, personalistka a interní trenérka z Léčebných lázní Bohdaneč Tereza Kučerová.
Diskusní setkání HR živě proběhlo 22. listopadu 2011 v Praze. Uspořádal je vzdělávací a poradenský portál EduCity ve spolupráci se vzdělávacími společnostmi Image Lab, Cadet Go a Interquality a vzdělávacím centrem společnosti Hewlett-Packard. V pořadí již osmnáctá akce HR živě nesla název „HR pro business“ a dostála formátu odborné konference, na níž nemluví přenášející, ale účastníci. Připravila čtyři dopolední a čtyři odpolední diskusní bloky, v nichž spolu vždy v samostatné konferenční místnosti diskutovalo osm až deset HR manažerů na téma talent managementu, interního vzdělávání a koučinku, systémů odměňování a HR business partnerství.