Co nás ale stojí, když tohle nefunguje? Vzdáme se našich firemních cílů? Budeme riskovat nákladné prodlevy, nekvalitu a nakonec i ztrátu zákazníků? Popravdě řečeno, nedovedu si představit, že dosáhneme firemních cílů a udržíme si spokojené zákazníky, aniž bychom vzdělávali svoje zaměstnance. Víme, co opravdu firmu stojí, když zaměstnance nevzdělává?
Touto otázkou však moje úvaha zdaleka nekončí. Investice do vzdělávání nesmí být samoúčelná či bezhlavá. Pokud budeme brát vzdělávání jako určitou povinnost vůči zaměstnancům, nutné zlo nebo splněnou čárku v notesu personalisty, nedobereme se kýženého efektu, který nám může kvalitní vzdělávání přinést. V takovém případě budeme hledat výmluvy či sofistikované argumenty, proč lidi nevzdělávat anebo se přinejlepším snížíme k tomu, že dáme zelenou levnému řešení.
Investice do vzdělávání přináší nejvyšší úroky. Benjamin Franklin
Zpověď personalisty
„Vezmi to nejlevnější,“ zní mi ještě v uších jako hořká ozvěna a memento chvíle, kdy mi šéf zcela nekompromisně odsekl a tímto krátkým procesem uzavřel moji dvoutýdenní snahu o výběr dodavatele vzdělávání. S dovětkem „hlavně ať to moc nestojí“, který se mi vzápětí rozezněl v uších tak prudce, jako kdybych zastavil hlavou metro, mi ze rtů zmizely zbytky úsměvu, jenž mi původně vyvolal dobrý pocit z dojmu, že moje práce má snad přece jenom smysl.
Podlehl jsem této iluzi ve chvíli, kdy se mi podařilo na nedávné poradě vedení prosadit, že nechat zaměstnance uhradit si polovinu nákladů na školení není úplně ten nejlepší nápad a že fluktuaci nám to stejně do budoucna nevyřeší. Moje hodnocení dodavatelů dle několika pečlivě stanovených kritérií a doporučení ideálního řešení firemního vzdělávání pro letošní rok přišlo de facto vniveč. Trochu mi tato situace s nákupem nejlevnějšího řešení připomíná staré rčení o nasyceném vlku a nedotčené koze.
Ale jak z toho ven? Pokusím se alespoň pečlivou organizací a zodpovědným výběrem lektorů vydolovat maximum z trosek tohoto výběrového řízení. Volám tedy dodavatelské společnosti, abych jim sdělil dobrou zprávu o výběru jejich nabídky s tím, že bych se rád osobně setkal s jejich ředitelem a školiteli, probral s nimi cíle vzdělávání a naplánoval společně obsahový i časový rámec školení. Na můj telefonát reagovala poněkud zmateně sekretářka, která patrně nebyla do procesů kolem vzdělávání příliš zasvěcená. Později jsem zjistil, že tato osoba je manželkou majitele a ředitele nejmenované vzdělávací agentury, dále asistentkou, grafičkou, účetní, uklízečkou i lektorkou v jedné osobě. Odkázala mě na pana majitele, který mi celkem arogantně a bez skrupulí odpověděl, že školitelé uvedení v nabídce jsou nyní plně vytíženi na jiném projektu a lektorem všech kurzů bude on sám.
Později jsem se z věrohodných zdrojů dověděl, že tento pán, bývalý lampasák, svým jednáním připomínajícím zelené mozky bývalé nomenklatury odradil většinu školitelů i vzdělávacích partnerů a na lektorskou činnost zůstal ve firmě v podstatě sám. Vybraná společnost se sice v nabídce a referencích prezentovala téměř jako nadnárodní vzdělávací korporace s neskutečným záběrem a pobočkami i na pobřeží ostrova Oahu, brzy mi však došlo, že nebýt jeho manželky, je to klasická „jednochlapovka“.
Kurzy BOZP tedy dle instrukcí a stanoveného kritéria nejnižší ceny řeším nákupem příslušné brožury v kroužkové vazbě včetně přiloženého CD s kontrolními testy. E-learning by byl přece příliš nákladný, jak jinak. Místo samostudia, se kterým by mě kolegové poslali do jistých nevalně zavánějících míst, budu tuto oblast řešit vlastním badatelským úsilím a nastudováním problematiky a poté interní přednáškou na dané téma v prostorách naší firmy někdy mezi ranní kávou a přestávkou na oběd.
Následuje školení MS Project pro vedoucí projektů a členy projektových týmů. S očekáváním potřebného technického know-how a nadějí, že u hard skills se kvalita mluvního projevu lektora projeví minimálně, doprovázím kolegy do nevalně vyhlížející místnosti ve sklepních prostorách pětipatrové budovy na předměstí. Kromě otráveného výrazu pana majitele nás vítají počítače tří různých značek pochybného roku výroby a dva přenosné laptopy značky Compaq. S určitou nostalgií si vybavuji školení pro dříve narozené v rámci Národního programu počítačové gramotnosti, na kterém tyto stroje zažily vrchol své slávy.
Po krátkém zahájení vzdělávací akce a rychlém nácviku evakuace budovy pro případ nečekaného teroristického útoku následuje podrobná instruktáž práce s práškovými hasicími přístroji značky Hastex & Haspr, určenými pro elektrická zařízení pod proudem dle norem ČSN EN -3. Posléze zjišťujeme, že na polovině zařízení není nainstalován potřebný SW, což pan majitel přejde strohým: „Alespoň se ten Project naučíte instalovat.“ Nebudu již dále podrobně popisovat, jak jsme my i lektor postupně pronikali do tajů této mocné aplikace a jak ani on nešetřil výrazy jako wow, ono vám to funguje nebo nic si z toho nedělejte, tohle ještě nemá Majkrosoft vyřešený…
Věřím, že chápete moje zoufalství a vážné obavy z následujících vzdělávacích akcí u této společnosti: vždyť nás ještě čeká školení týmové komunikace! Doufám v zázrak a s uzlem v žaludku se spolu s kolegy nechávám majitelem společnosti a lektorem v jedné osobě uvést do jámy lvové, tentokrát v podobě malé nevětrané místnosti, dimenzované sotva pro 8 lidí se slovy, že nemáme mít ani ty nejmenší obavy. Tato z našeho pohledu podzemní ratejna je prý naprosto bezpečný bývalý protiatomový kryt, který bez problému pojme 12 dospělých lidí i se zásobami potravin na dva měsíce a sadou plynových masek a radiaci odolných oděvů.
„Nebojte, je to vyzkoušené,“ uklidňuje nás lektor. Nevím tedy na kom. Poměrně záhy propadají někteří účastníci záchvatům klaustrofobie a ti otrlejší se marně shání po doušku pitné vody, aby svou beznaděj alespoň z části utišili. Školitel nás upozorňuje na umyvadlo v rohu místnosti a několik plastových kelímků polské výroby, které evidentně používali již mnozí naši předchůdci. Konec konců, voda, která teče z kohoutku, připomíná spíše vodu z potoka. Zřejmě jde o záměr. Zrovna totiž probíhá část tréninku zvaná „zvládání obtížných situací u zákazníka“.
Brzy je v místnosti tak vydýchaný vzduch, že již stěží vnímáme lektorův hurónský smích, který ho opakovaně zachvacuje při snaze zabavit nás vyprávěním příběhů z vlastní praxe. Zdržím se nyní podrobnějšího líčení našich strastiplných zážitků z tohoto semináře „na míru“. Z uvedeného již jasně vyplývá, proč se toto školení nedá počítat mezi „soft skills“. Na to, abychom tento workshop přežili, potřebujeme být opravdu „tvrďáci“. Abych byl zcela objektivní, tak musím uznat, že kromě přípravy na jaderný výbuch a nácvik přežití v nelidských podmínkách, měl tento seminář ještě jeden zásadní přínos. Při praktickém cvičení kreativního řešení problémů v rámci týmu jsme totiž spolu s kolegy zjistili a četnými pokusy rovněž ověřili, jaká barva pokrývky hlavy komu nejlépe sluší. Škoda jen, že do oné metody šesti klobouků jsme pronikli pouze po zmíněné konfekční stránce.
Konečně přichází na řadu angličtina a také příležitost pro choť pana majitele, která se jako rekvalifikovaná učitelka francouzštiny a ruštiny zhošťuje tohoto úkolu odvážně a neohroženě. Nicméně, její výuka není, jak jsem také bohužel s hrůzou očekával, na potřebné úrovni, protože vskutku fráze jako „Přivedli telátko do statku celé upocené“ nás v oblasti obchodní angličtiny příliš neobohatí. Paní Lampasáková, jak ji záhy přezdíváme, nemá ani páru o korektní britské výslovnosti a o pojmu Received English evidentně ani neslyšela. Pravdou však je, že její výrazy typu „dzí apasajt“ (the opposite) nebo „dze kafe brejk“ (the coffee break) se stanou navždy legendou našeho podnikového vzdělávání.
A jaké z toho plyne ponaučení? Inu, z těchto bohatých profesních i životních zkušeností jsem si odnesl jako personalista jediné: příště se nedám nijak zaskočit ani zviklat, udělám výběr dodavatele vzdělávání sám, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a každopádně nezapomenu upravit cenové kalkulace došlých nabídek tak, aby opravdu vyhrál „ten nejlepší“, nikoli „nejlevnější“. Odjakživa totiž platí, že žádná firma není tak bohatá, aby si mohla dovolit kupovat levné vzdělávání, či chcete-li, levné vzdělávání = dvakrát placené.
Význam kvalitního vzdělávání pro společnost
Mnoho manažerů tvrdí, že vzdělávaní pracovníci jsou náchylnější k fluktuaci. Opak je pravdou. Vyškolení lidé mají tendenci setrvat u svých zaměstnavatelů déle a mají mnohem větší uspokojení z práce, kterou dělají. Existuje i mnoho dalších nehmotných aktiv kvalitního výcviku: zlepšuje morálku zaměstnanců a dodává jim pocit důležitosti v jejich rolích. Pokud je například školení součástí zaměstnaneckých benefitů, může to dokonce přilákat do firmy kvalitnější uchazeče o zaměstnání.
Častým úskalím pro nákup kvalitního vzdělávání je jeho délka a potenciální narušení běžných pracovních činností. Každá kvalitní vzdělávací společnost však umí nabídnout flexibilní řešení odpovídající provozním specifikům svého klienta.
Vzdělávání má pro společnost především dlouhodobý efekt. Kvalitní firemní trénink nejen pomáhá zlepšit vnitřní procesy a podpořit týmového ducha, ale také přispívá k lepšímu uspokojování potřeb firemních zákazníků. Proškolení zaměstnanci budou odevzdávat své projekty včas a kvalitně, budou také produktivnější a věrnější. Vzdělávání se dá v tomto smyslu přirovnat i k péči o zdraví. Pokud chce člověk zůstat zdráv, musí se o sebe starat a provádět jisté preventivní činnosti, které mu v tom napomáhají. Investice do vašich zaměstnanců je vždy výzvou, ale pokud vám jde o zdraví vaší organizace, neubírejte se cestou levných řešení a nekvalitního vzdělávání „za každou cenu“.
Důvěřujte svým personalistům, kteří kvalitního vzdělávacího partnera najít umí. A oni budou na oplátku věřit vám, že to myslíte se svými zaměstnanci i s nimi samotnými vážně. Budou pro vás pracovat s vědomím, že je berete jako plnohodnotné partnery na cestě k udržení prosperity, dlouhodobého naplňování firemních cílů a šíření dobrého jména vaší společnosti.