Rodilí mluvčí znají lépe kulturu dané země
Prvním mýtem, který svou silou ovládá výběr jazykového lektora, je domněnka, že rodilí mluvčí znají lépe kulturu dané země. Zde je třeba upozornit, že rodilý mluvčí nemá monopol na znalost kultury země, kde se oním jazykem mluví. Velmi často se totiž nejedná o jednu homogenní kulturu, kterou je možné intuitivně pojmout.
Každá kultura je heterogenní. Je například kulturou angličtiny kultura britská, irská, americká nebo australská? Navíc znalost cizí kultury klient při běžné komunikaci využije jen málokdy. Pravděpodobnost, že bude cizím jazykem mluvit s jiným nerodilým mluvčím je několikrát vyšší, než že bude mluvit s mluvčím rodilým.
Rodilí mluvčí mají vyšší úroveň jazyka
Druhým velmi odolným mýtem je ten, že rodilí mluvčí mají vyšší úroveň vyučovaného jazyka. To může být v případě mnoha českých lektorů a dalších nerodilých mluvčí pravda, nicméně není to tak možné brát univerzálně. Z veřejně dostupných statistik vyplývá, že být rodilým mluvčím nějakého jazyka zdaleka neznamená, že ho člověk ovládá dokonale a že všichni rodilí mluvčí musí mít nejvyšší jazykovou úroveň podle lingvistických měřítek, kterou je C2.
Důvodů, proč tomu je tak je, je více. Většina mluvčích kteréhokoli jazyka se pohybuje pouze v určitém spektru slovní zásoby užívaného jazyka a až studium a získání kvalifikace jim toto spektrum rozšíří. To je ale stejné i pro nerodilé mluvčí, takže v tomto zásadní rozdíl mezi oběma skupinami není. Je třeba upozornit také na fakt, že ne každý rodilý mluvčí má potřebnou znalost odborné terminologie, jak se klienti zpravidla domnívají.
Rodilí mluvčí mají lepší výslovnost
Třetím mýtem, který je potřeba vyvrátit, je představa, že rodilí mluvčí mají lepší výslovnost a přízvuk. S výslovností v angličtině je to složité, neboť neexistuje nic jako tzv. správná výslovnost. Nicméně je stále častým požadavkem klientů právě takový lektor, který by je naučil správný „britský“ přízvuk.
Problémem je ale skutečnost, že i v samotné Británii existuje bezpočet variant výslovností a přízvuků. A ve Spojených státech je situace ještě složitější. Navíc od určitého věku je dle odborníků nemožné se přízvuku zbavit. Často se stává, že je člověk za svoji angličtinu kritizován i přesto, že je výborná, ale má třeba jen silný přízvuk.
Je potřeba zdůraznit, že Američan nebo Brit přízvuk takového člověka nikterak neřeší, je to stále jen problém pro Čechy. Není tedy na místě, aby se podle přízvuku usuzovalo, na jaké úrovni daný člověk v jazykové komunikaci je. I proto není podstatné, jestli bude lektor rodilým mluvčím, nebo nikoliv.
Bezesporu existuje více mýtů o rodilých mluvčích než výše vyjmenované a bude zapotřebí ještě hodně práce, aby se z hlav českých studentů cizích jazyků vymýtily a nahradily je požadavky, jako jsou zkušenosti, kvalifikace a schopnosti jazykových lektorů.