Koučování může být velice efektivní metodou osobního rozvoje, často však není. Neefektivní koučování je proto třeba rozeznat včas. V první řadě je třeba si uvědomit, že pro dospělé lidi není snadné měnit chování. Vyžaduje to tvrdou práci a odhodlání. Nebude-li se dotyčný aktivně snažit, změna sama nepřijde. Pokud bude očekávat, že změnu povede kouč, také neuspěje. Úspěšné úsilí o změnu musí vycházet zevnitř.
Zadruhé je třeba dávat pozor na mylnou představu, že koučování je informativní proces. Není pravda, že lidé podávají špatné výkony proto, že jim nikdo neopakoval, aby se změnili. Změna přichází tehdy, když si vytvoříme nové dovednosti pro řešení starých situací. Je k tomu zapotřebí praxe, učení se z chyb a zájem o zkoušení nových věcí. Nevidíte-li zájem o praktický rozvoj nových dovedností, nemůžete očekávat, že se zázračně objeví.
Změny vychází ze zájmu vidět sebe sama upřímně, bez výmluv. Bez snahy pochopit sebe sama, převzít osobní odpovědnost a zbavit se výmluv, přijít nemůže. V takových případech koučování nemá smysl.
Nejčastější příčiny selhání koučování zahrnují:
- Kouč postrádá dovednosti, zkušenosti nebo rozhled k tomu, aby mohl efektivně poskytovat potřebnou podporu svým svěřencům.
- Koučovaný se staví na odpor změnám.
- Firemní kultura není nastavena tak, aby bylo bezpečné přiznávat zranitelnost.
- Vlastnosti, které zprvu vypadají slibně, mohou ve skutečnosti být projevy hlubších poruch osobnosti, které nelze snadno měnit.
- Koučovaný hledá snadné řešení místo postupného budování dovedností pro svůj budoucí úspěch.
-kk-