Mnoho lidí věří, že pro umění prezentace je bezpodmínečně potřeba mít nadání. Talent nám určitě pomáhá, ale právě Steve Jobs je důkazem, že to jde i bez něj. Vše, co uměl, se prý naučil. A kolik toho uměl! Ne náhodou je Steve Jobs ikonou moderní rétoriky. Jak se mu to celé povedlo?
Když se dívám na prezentace Steva Jobse a snažím se zachytit, co jej dělá dobrým řečníkem, vidím symfonii tisíce dobře promyšlených pohybů a hlásek. Vidím jednoduché vizuály, které dávají vyniknout jeho slovům. Vidím hladce probíhající demonstrace produktů, které dovolují ochutnat, o čem to vlastně mluví. Slyším slova, ze kterých je mi úplně jasné, co mi nový produkt přinese a moje představivost jede na plné obrátky – už se vidím s novým iPadem v ruce. Slyším, které Jobsovy věty jsou hlasitější, slyším výrazy s větším důrazem a slyším ty, které opakuje častěji a vrývá mi je do paměti. Slyším však i pauzy, ticho a dramatické pianko. Vidím, jak se jeho ruce hýbou každou vteřinu trochu jinak a jak ho nohy nosí hladce po pódiu.
Jobs vypadá přirozeně a hlavně klidně. A všechno, co dělá, jsou celkem jednoduché tahy! Jenže kdybychom se snažili napodobit každé jeho gesto a vtip, staly by se z nás spíše mechanické repliky s trhanými pohyby. A čas robotů ještě nenastal. Dá se to tedy jinak? Odpověď zní: dá. A snadno.
Před měsícem jsem seděla v Izraeli u večeře s americkou studentkou hebraistiky. Snažila se nám s kamarády vysvětlit, jak se vyslovuje hebrejské „R“. „Zkus trochu víc zaklenout patro, jazyk dej dolů, otevři pusu… ne, takhle ne.“ Jennin technický popis byl sice přesný a fascinující, ale naprosto nenapodobitelný. Copak se dítě učí mluvit tak, že mu někdo říká jak vyrobit který zvuk? Hebrejské „R“ se mi povedlo, až když řekla: „Říkej to, jako bys měla úplně prázdnou pusu a měj ji otevřenou, jako kdybys byla hodně překvapená.“ Stejně je to s Jobsem. Stačí se na jeho projevy dívat z jiného zorného úhlu.
Když posloucháme symfonii, není to příběh o jednotlivých notách, které jednu po druhé dirigent s orchestrem vypilovali k technické dokonalosti. Jakákoliv skladba je o zprávě, kterou se snažil autor posluchačům říci. O směru, kterým hudba pluje, a místu, kam doputuje. Stejně tak je technická dokonalost v prezentacích až na druhém místě.
Když se přestanu snažit napodobit každou drobnost, kterou Steve Jobs dělá, a zapomenu na všechny háčky, které v tom má hlava hledá (to se mu to prodává, když má tak univerzální produkt…), vidím muže, který ví, co chce říct. Ale stejně jako otrocky přehraná skladba je i prezentace mrtvá, když zůstane pouze u slov. Jak to ten Jobs dělá, že neusínám? V Jobsovi totiž vidím i muže, který je nadšený pro věc, o které mluví. A jeho nadšení je nejen cítit, on jej umí otevřeně vyjádřit. A sladká tečka? Jobsovi lidé skutečně rozumí – on totiž rozumí jim. I dobrá symfonie může být někdy překombinovaná tak, že jen vyvolení najdou poklad, který skrývá. Na videích s tisíci liky tohle neuvidím. Uvidím muže, který mluví jazykem mého kmene.
Ve skutečnosti není třeba víc, než vědět, co chci říct, mluvit jazykem lidí, které chci zaujmout, a dát lidem zažít vlastní nadšení. Také máte rádi takové rady? Ne? Dobrá, pojďme trochu hlouběji:
Už staří Řekové se snažili přijít na to, v čem spočívá přesvědčivost projevu. Aristoteles ve svém spise o rétorice popsal tři pilíře, na kterých podle něj stojí. Prvním z nich je etos. Naše vědomí, že člověk, který k nám promlouvá, je přesně tím, kdo má k tématu co říct. Je to odborník, kterému jeho slova věříme. Druhým pilířem přesvědčivosti je podle Aristotela logos, tedy logika samotného proslovu a přesvědčivost argumentů, které řečník předkládá. Třetím pilířem je pak pathos, tedy prožitky, které projev v posluchačích probouzí.
Myslím si, že je to dobrý základ. Ale dnes to nestačí. V čem jde Steve Jobs dál?
-
Ethos v podání Jobse znamená nejen vědět, co říkám a být na slovo vzatým odborníkem na své téma. Znamená to také vědět přesně, co chci lidem říci a co z toho chci, aby si odnesli. Zkuste se při přípravě prezentace sami sebe zeptat: kdyby si z celé prezentace měli posluchači zapamatovat jedinou věc, která by to byla? Pokud tohle víte, máte z poloviny vyhráno. A jak k tomu využít jazyk? Modulaci řeči? Strukturu? Přijďte na trénink!
-
Často se divíme, proč naše argumenty nefungují. Jsou přece kvalitní a dobře promyšlené – co říkáme, dává smysl od prvního po poslední písmeno. Jenže v tom je právě ten problém. Náš svět je tak plný logiky, že pouhou logikou se už neodlišíte. Jak se potom ve svých prezentacích opřít dnes o starý řecký logos? V Jobsově pojetí nejde jen o logiku – jde o logiku těch, kdo se dívají, těch, kdo poslouchají. Vaše argumenty musí dávat smysl v jejich světě. A Vaše posluchače znáte nejlépe Vy sami, takže jak tuto Vaši devízu proměnit ve skutečný úspěch? Poučte se od Jobse. Oblečte svá fakta do nových šatů a vyprávějte příběh o padouších a hrdinech. Chcete strhnout své publikum? Inspirujte se na tréninku!
-
A k čemu jsou vám v prezentacích emoce? Starý řecký Pathos neznamená vmanipulovat ostatní do určitého pocitu, dostat je tam, kde je chci mít a pak je vyždímat. Znamená to jen vtáhnout představivost posluchačů a nechat své sdělení působit na všechny smysly. Najděte nový způsob vyjádření pro své myšlenky – najděte něco, co se nevejde do slov. Člověk není jenom hlava. Máme také tělo a pocity. Jak udělat z prezentace příjemný zážitek? Ukážeme Vám to na tréninku.
Realita není sama o sobě. Realitu vyprávíme. A ať si to už přiznáme nebo ne, děláme to každý den a každou minutu. Děláme to dokonce, i když neříkáme nic. Jobsovské prezentace jsou o návratu k obyčejnosti. Místo hranatých vizualizací a dobře mířených sedmdesáti odrážek vás čeká příběh, který pluje v čase od minulosti k nynějšku a představě budoucnosti. Místo decentního manažerského projevu vás čeká hlas, který něčím připomíná tátovo čtení pohádek. Vedle technických popisů uvidíte v jeho tváři obyčejné nadšení projevené stejně, jako kdyby byl sám kdesi za plentou. A je jen na vás, co z toho se vám zalíbí. Nástroje jsou to však mocné.
Chcete si je osvojit? Ukazuje se, že náš nový trénink Prezentačních dovedností podle Steva Jobse umožňuje posouvat hranice v oblasti prezentací na novou úroveň, která přináší výsledky. Zeptejte se nás: www.imagelab.cz a přijďte zjistit, jak se stát při prezentacích ještě víc sám sebou a získat si přitom posluchače na sto procent.
Máte na výběr. Na ose x jsou vpravo lidé, kteří toho šíleně moc umí a vlevo ti, kdo skoro nic. Na ose y jsou nahoře lidé, kteří prezentují nebesky nádherně a dole ti, z koho nikdy nic nedostaneme. Mezi námi jsou tací, kteří umí a nemluví i tací, kteří neumí, ale mluví jim to krásně. Zkuste si vzít tužku a nakreslit si, kde jste – a pak si zakreslete, kam se chcete dostat. Jestli je to jedna a tatáž tečka v prostoru, jsem na vás pyšná. Jestli není, pojďte hledat způsoby, jak se dostat tam, kam chcete jít.
