Učit se čínštině je pro západní národy velice obtížné. Čínština má dva základní dialekty – mandarínský a kantonský, které odpovídají severním a jižním oblastem země. Městské a vesnické oblasti se navíc také liší v dialektech a existují i podstatné rozdíly v mluvě generací prarodičů a vnoučat.
Kromě dialektů je v čínštině řada dalších věcí, které znesnadňují její učení. Na prvním místě je to abeceda, což znamená naučit se celé sady znaků různé obtížnosti. Některé kurzy využívají pro usnadnění výuku pomocí přepisu čínských znaků do latinky a soustředí se zejména v počátcích pouze na výuku čínské výslovnosti.
V běžné čínské komunikaci se používá asi 3 000 znaků, u nichž je poměrně složité naučit se správné kompozici. Číňané sami se učí od dětství velice precizně znaky vykreslovat a umisťovat. Na rozdíl od jiných jazyků, jako je například angličtina, používá čínština v některých případech znaky, které jsou obrazovými symboly svého významu.
Studenti čínštiny dokládají, že není nemožné naučit se správné čínské výslovnosti a zbavit se vlastního přízvuku. Při studiu je velice důležité dobře poslouchat a vnímat umisťování přízvuků. Čínština má totiž čtyři různé přízvuky a totéž slovo vyslovené každým z přízvuků má odlišný význam. Zajímavé příspěvky ke studiu čínštiny přináší anglický web http://www.learn2bchinese.com.
-kk-