Jelikož lid je zdrojem veškeré státní moci (článek 2 - Ústavy České republiky), pokusme se předchozí složité souvětí převést do zjednodušené podoby srozumitelné výše zmíněnému zdroji.
Co třeba: Jakýkoliv obchodní vztah mezi libovolnou státní organizací a soukromým subjektem by měl být vždy pro stát co nejvýhodnější. To by šlo, ne? Bohužel praktická aplikace onoho „nejvýhodnějšího“ bývá však v praxi mnohdy papežštější než papež. Pod pojmem nejvýhodnější chápe náš lid, nebo si to tak aspoň představují jeho volení zástupci, to nejlevnější. Přejdeme-li od lidu k newspeaku jeho volených zástupců, jedná se o: a) ekonomickou výhodnost nabídky nebo b) nejnižší nabídkovou cenu, jak praví v § 78, odstavci 1, Zákon o veřejných zakázkách.
Takto tento zákon č. 137/2006 Sb. definuje základní hodnotící kritéria, podle kterých musí rozhodovat o vhodnosti předkládaných nabídek výběrová komise. Vzhledem k nekompromisnímu jednání zástupců vrchního státního zastupitelství, zatýkání prakticky v přímém přenosu, obsazování domů bývalých ministrů v pozdních hodinách večerních a jejich (ministrů) následné propouštění v brzkých hodinách ranních, se pak nelze divit, že bojácní členové hodnotících komisí na všech úrovních, od obecního úřadu až po ministerstva, rozhodují tak... jak rozhodují.
Co na tom, že firma, jejíž nabídka pro zakázku v hodnotě několika milionů byla vybrána jako nejvýhodnější (rozuměj podle nejnižší nabídkové ceny), vznikla teprve minulé pondělí a má základní jmění v hodnotě několika korun. O tom se přeci v hodnotících kritériích nehovoří. A že jsme o ní nikdy neslyšeli? Ani o tom se v zákoně přece nic nepíše. Důležitá je ekonomická výhodnost. Podle té se nabídka boduje. A mezi lidem se přece traduje: Důležité jsou body, je jedno jak. Ono se to hodnocení samo neudělá. Vybrali jsme přesně podle litery zákona, tak jakýpak copak.
Tuto zavedenou praxi se pravděpodobně pokoušela zvrátit novela zákona z roku 2015 (č. 40/2015 Sb.). Snaha prosadit spíše ducha zákona než jen jeho literu, ovšem vyzněla naprázdno; pouze se vlk nažral a koza zůstala celá. No posuďte sami: Základní kritérium paragraf 78, odstavec 1, tedy a) ekonomická výhodnost nabídky nebo za b) nejnižší nabídková cena (což je přece sakra to samé) bylo zachováno nezměněné. Stejně nezměněný je i odstavec druhý, který praví že: „Základním hodnotícím kritériem v soutěžním dialogu je pouze ekonomická výhodnost nabídky.“ Jen do 4 odstavce tohoto paragrafu, tedy do definice dílčích kritérií bylo přidáno ale opravdu ostré sdělení (zejména pro odvážné členy výběrových komisí): „Dílčími hodnotícími kritérii mohou být také hodnocení organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění.“ Bohužel o tom významném dopadu mohou kromě členů výběrové komise rozhodovat také orgány činné v trestním řízení, takže ono to s tou odvahou nebude až zas takové horké.
Příslušné ministerstvo nyní připravuje zcela nový zákon, který pracovně nazývá zákon o zadávacích řízeních. Jeho věcný záměr již v polovině března schválila vláda. Doufejme, že nový zákon kromě předpokládané změny názvu bude opravdu svým zněním podporovat jeho věcný záměr a nikoliv spíše přispívat k netransparentnosti a nemožnosti rozhodovat smysluplně. Jen splnění tohoto předpokladu by totiž mohlo mít za následek, že školicí oddělení naší firmy s mnohaletou zkušeností ve vzdělávání bude schopno ve výběrových řízeních porážet firmy včera založené, sídlící na adrese společné pro desítku dalších či mající ve svých statutárních orgánech sotva plnoleté členy představenstva.
Ono totiž odvážného člena hodnotící komise, natož komisi celou, abys pohledal!