Historie Seznam.cz , jednoho z prvních internetových vyhledávačů, se píše od roku 1996, odkdy se začala psát vaše historie v této společnosti?
Do Seznam.cz jsem přišla v červnu 2011 a právě za poslední čtyři roky se začal Seznam.cz systematičtěji věnovat například podpoře a vzdělávání středního managementu, spolupráci s vysokými školami nebo například trainee programu a vyhledávání talentů.
Seznam.cz má dnes přes 1000 zaměstnanců. Do jaké míry se na chodu společnosti podílejí „ajťáci”?
Je třeba si uvědomit, že v Seznam.cz nepracují jen IT specialisté. Téměř polovinu firmy – na 500 lidí - tvoří naše obchodní oddělení. Máme totiž obchodníky, kteří jsou v každodenním kontaktu s našimi klienty po celé republice, pobočky máme téměř v každém krajském městě. Pokud jde o IT část firmy, je třeba si definovat, koho považujete za IT pracovníka. Je produktový manažer, který má za úkol přicházet například s nápady, jaký typ zpráv by měla domovská stránka Seznam.cz přinášet – tedy někdo, kdo se zabývá jejím obsahem, IT pracovník? Nebo do IT pracovníků řadíme pouze vývojáře? Pokud jde jen o vývojáře, případně administrátory a síťaře, kteří dělají tu klasickou IT práci, pak jich máme na 250. Celé produktové oddělení a oddělení technické podpory pak tvoří téměř polovinu firmy. A vzhledem k tomu, že jsme produktově orientovaná a řízená firma, děláme všichni vše pro to, aby naše služby pomáhaly lidem řešit každodenní otázky.
Představuje velký podíl zaměstnanců zaměřených především na oblast IT a nové technologie výrazné specifikum?
Rozhodně to poznáte při náboru zaměstnanců. Sehnat kvalitního seniorního programátora trvá mnohdy rozhodně déle, než sehnat jiného dobrého specialistu. Když se podívám na Seznam.cz, naše specifikum jsou spíše mladí lidé. Věkový průměr zde máme 31 let, to je specifičtější záležitost pro Seznam.cz.
Bylo pro vás zaměření Seznamu velkou změnou oproti vašemu předchozímu působení?
Ano, byla to pro mě velká změna. Před nástupem do Seznamu jsem poměrně dlouho pracovala u nadnárodní retailové společnosti, takže s technickými a IT pozicemi jsem neměla téměř žádné zkušenosti. Navíc jsem nikdy dříve neřídila oddělení vzdělávání, které v Seznamu řídím.
Na co jste si v první fázi musela zvykat především?
Dnes, s odstupem času, bych řekla, že na „svobodu”. Příchodem z mezinárodní korporátní firmy, kde byly přesně a jasně dané veškeré procesy a postupy, jsem se najednou ocitla ve společnosti, kde si můžu určovat své priority sama. Kde můžu přijít s jakýmkoliv nápadem, který, když má smysl, a obhájím si ho, tak jej můžu okamžitě a bez zdlouhavých jednání na mnoha stranách, zrealizovat. To pro mě je velmi motivující. Pomohlo mi to i na začátku mého působení v Seznamu. Velmi rychle jsem si zvykla na tykání, na otevřený a korektní přístup mého nadřízeného. Ještě dnes si s úsměvem vzpomínám na svůj první den v Seznamu, na školení pro nováčky, které jsem absolvovala spolu se všemi ostatními, kteří v tom měsíci nastoupili. Nejen mě totiž přišli přivítat všichni ředitelé, včetně generálního, a předvedli velmi zábavnou show, ve které představili nejen svá oddělení, ale i sami sebe. Líbilo se mi, jak byli otevření, odpověděli dokonce na všechny otázky, včetně těch osobních. Byl to velmi milý okamžik, který je v Seznamu tradicí. Nováčci se hned první den potkávají s řediteli a s tím, že neformálnost není jen hodnota napsaná v povídání o firmě, ale opravdová realita v Seznamu žitá každý den.
Společnosti pohybující se v oblasti internetu, IT a nových technologií se obecně prezentují jako neformální a otevřené. Co přesně to znamená u vás?
Seznam.cz je specifický – i když je v Seznamu už přes tisíc lidí, do jisté míry má pořád aspekty malé rodinné firmy. Jednak si tykáme. Ředitelé většinou sedí přímo se svými týmy, pokud mají kanceláře, jsou prosklené a dveře téměř pořád otevřené. I majitel firmy, pokud se ve firmě zastaví všem tyká a všichni tykají jemu, a to od prvního dne, kdy do firmy nastoupíte. Pravděpodobně je to dané i tím, jaký má přístup sám Pavel Zima, generální ředitel. Vím, že dokud měla firma okolo 250 zaměstnanců, znal je Pavel všechny křestním jménem. Dnes, když je firemní večírek a sejdou se na něm zaměstnanci z celé republiky, jsem si jistá, že i když je Pavel už nezná všechny jménem, rozhodně ví, kde který člověk pracuje. A to je podle mě jedna z věcí, která dělá ze Seznamu téměř rodinnou firmu. Jaký standard nastolí generální ředitel, toho se pak drží nejen top management, ale vlastně všichni zaměstnanci. Je to velice příjemná firemní kultura a dobře se v ní pracuje.
Jaké další odlišnosti vnímáte jako zásadní oproti jiným společnostem s tradičně rigidnější firemní kulturou?
Neformálnost jsem již popsala. Další věc, které si na Seznamu vážím je to, kolik chytrých a v různých ohledech zajímavých lidí zde pracuje. Máme všichni společný cíl a i z průzkumu mezi zaměstnanci nám vychází, že drtivá většina z nás (nad 90 %) je ochotna pracovat nad rámec svých povinností, když ví, jak to Seznamu pomůže. A tohle není jen deklarace. Na lidech poznáte, že mají jeden společný cíl – a mnohdy dělají věci nad rámec toho, co byste od zaměstnanců běžně čekali, jen aby se ke společnému cíli došlo, nejen včas, ale i s co největším efektem. Když o tom člověk mluví, vypadá to frázovitě, ale věřte mi, že je to realita kterou zde opravdu žijeme, nejen o ni sníme. Nás to v Seznamu totiž baví.
Pokud k vám někdo přichází poprvé, ať již jako zájemce o zaměstnání nebo pouhý návštěvník, čeho si v rámci atmosféry pracovišť zřejmě povšimne?
Věřím, že oné uvolněnosti, kterou jsem již popisovala. Zaměstnanci Seznamu se na sebe usmívají, zdraví se, povídají si. Už při vstupu do budovy na vás dýchne ta chuť lidí spolupracovat. Je to moc příjemné. A druhou věcí, co si všimnete, je to, že žijeme našimi produkty a službami. Chlubíme se jimi na recepci, ukazujeme je návštěvníkům – ať už na LCD obrazovkách, „nástěnce“, nebo na různých plakátech. Vše ale stále v neformálním a milém duchu, prostě jak byste od Seznamu čekali.
V čem spočívá ona proklamovaná otevřenost a neformálnost v každodennosti života vaší společnosti, když přijdu ráno do práce?
Kromě pozdravů s kolegy a malé konverzace, která začíná už ve výtahu, myslím, že většina kolegů ráno nejdřív zamíří do kuchyňky, pro kávu či čaj. A když se projdete budovou, vidíte skupinky lidí, kteří spolupracují na různých projektech, povídají si, a často nejen o práci. Podporujeme manažery, aby se se svými týmy potkávali i mimo práci, a to nejen jednou za rok na teambuildingu, ale i při jiných příležitostech. A co mě těší nejvíce, je to, že i kdybychom v tomto manažery nepodporovali, vidíte večer skupinky, které spolu odchází z práce za společným sportem, nebo jen do kina či na večeři.
Do jaké míry u vás platí obecně zažité stereotypy o společnostech pohybujících se v oblasti IT?
My u nás naštěstí žádné zažité představy o společnostech působících v oboru IT nemáme. Svou firemní kulturu jsem si od vzniku firmy až dodnes vytvářeli přirozenou cestou sami, aniž bychom hledali nějaký vzor. Je výsledkem postupného vývoje, nikdy nebyla zatěžována nepřirozenými pravidly.
Jakým způsobem si zaměstnanci zvykli mezi sebou komunikovat? Jak se uplatňují vize o neformální a otevřené komunikaci ve vztahu k vedení společnosti?
Hodně se potkáváme. Máme pro to uzpůsobené i pracovní prostředí – open space kancelářské prostory jsou rozděleny různými odpočinkovými zónami i sedačkami. Vše tak, aby vybízelo k potkávání. Samozřejmě, že kromě e-mailů máme pro zaměstnance i interní jabber – tedy jakousi formu chatovacího nástroje pro rychlé domluvy, například mezi kolegy z vývojového oddělení jde o nástroj k nezaplacení. Nemáme centrálně nařízeno, jak mají vypadat porady, nebo podobně. To necháváme na každém manažerovi. Oddělení vzdělávání je pak nápomocno všem, kdo chtějí poradit například s tím, jak vést poradu.
Neformálnost v rámci komunikace nemusí být ideální na všech úrovních. Jak se daří v rámci interní komunikace zachovávat někdy tolik potřebnou rovnováhu?
Myslím si, že i přes neformálnost našeho firemního prostředí si zaměstnanci například ředitelů váží. Takže když potřebujeme sdělit něco opravdu důležitého, bere si to na starost Pavel Zima z pozice generálního ředitele. Ať už zprávu předává osobně, nebo textem, vždy je autentický a svůj. Nešroubuje dlouhé věty jen proto, že by mělo nějaké nařízení vypadat formálněji nebo důležitěji. Naopak. Vždy se snaží jít k podstatě věci. Myslím, že to je dobrý standard, kterého se pak držíme všichni. Při komunikaci hodně spoléháme i na práci manažerů s jejich lidmi, nemusím asi zdůrazňovat, že i zde jsem manažerům s oddělením vzdělávání k dispozici.
Nejlépe je skutečné nastavení společnosti znát na mechanismech každodenních pracovních nezbytností. Jak u vás probíhají porady, jakých informačních kanálů se nejčastěji využívá?
Komunikace v Seznamu je nastavena tak, abychom zbytečně „neschůzovali“, ale dozvěděli se potřebné informace a ty efektivně, kaskádovitě nebo liniově předali dál na všechny zaměstnance. Máme nastaveny týdenní pravidelné porady top managementu a od toho se pak odvíjí komunikace k manažerům a následně ke všem zaměstnancům. Je samozřejmostí, že například na poradách produktového oddělení se pravidelně účastní zástupci obchodu a naopak, a podle potřeb také zástupci supportních oddělení. Za rychlou a efektivní komunikaci na všechny zaměstnance považuji firemní intranet. Naši zaměstnanci jsou pomocí interní komunikace denně informováni o novinkách z firmy, produktů ale třeba i o zajímavostech z trhu.
Jaké další možnosti k setkávání a vyměňování informací a názorů mezi zaměstnanci a managementem využíváte?
V posledních třech letech už je tradicí, že se top management Seznamu jako celek 2x ročně setkává s celým středním managementem. Na těchto schůzkách se vlastně z úst ředitelů k asi 30 lidem dostávají informace o strategii nebo ekonomických ukazatelích firmy. Dává se manažerům nahlédnut pod pokličku připravovaných produktů, nebo se ukazuje stav aktuálních projektů. Manažeři tak mají minimálně dvakrát ročně možnost položit jakékoliv otázky všem ředitelům a s každým z nich si neformálně popovídat o jakémkoliv tématu. Právě na těchto setkáních je největší bzukot o pauzách. Fungují výborně i proto, aby se manažeři z různých částí firmy sešli a povídali si i mezi sebou. Ale teď jsem rozhodně nevyčerpala vše, máme různé teambuildingy, politiku otevřených dveří a podobně.
Seznam je ryze česká firma, inspirují se vaše firemní hodnoty v něčem u zahraničních firem?
Seznam.cz má svoji specifickou DNA, kterou jsem již popisovala. Je tak specifická, že jen odhodlání vypíchnout firemní hodnoty (pro nováčky, na web o Seznamu, atd.), kterými firma žila 15 let, aniž by je někdo „formálně“ sepisoval, vyvolal vlnu otázek. Zaměstnanci jsou zde zvyklí říkat svoje názory a ptát se. Jakékoliv poučování ze zahraničí či inspirace odjinud musí být dělána velice citlivě. Osvědčuje se nám spíše poslouchat naše zaměstnance a zjišťovat, co je pálí, a podle toho navrhovat změny a úpravy. Máme tak například firemní školku, malé fitness centrum přímo na centrále v Praze a každý rok se zaměstnanců ptáme na další podněty, které povedou k jejich ještě větší spokojenosti se Seznamem jako zaměstnavatelem. Funguje to velmi dobře.
Rozhovor připravily