Na stránkách České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů máte jako své motto citát Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl...“ Byl by Jan Werich dobrým personalistou? A co podle vás dělá dobrého personalistu?
Já myslím, že by byl skvělým leaderem. Inspirativní, charismatický, inteligentní, empatický, nápaditý, motivující… Jestli by zrovna hořel pro personalistiku, to nevím. V jeho době to určitě nebyl pravý obor pro něj!
Ve vaší společnosti máte na starosti řízení lidských zdrojů v regionu západní Evropy, konkrétně WEELEG. Co přesně to znamená?
Předpokládám, že nejsme jediná společnost, která produkuje více či méně záhadné zkratky. WEELEG je zkratka pro region „Western Europe excluding London excluding Germany“. Pro vysvětlení – WEELEG region sestává z 8 evropských zemí. Londýn je naše centrála a díky své velikosti (představte si právní kancelář s téměř dvěma tisíci zaměstnanci) je to i samostatný region. Linklaters má rovněž kanceláře ve čtyřech velkých německých městech. Německo je proto také samostatný region, ač jeden stát.
Kolik zaměstnanců to čítá?
Pro Linklaters pracuje celkem necelých 5 tisíc lidí, region ve kterém pracuji já, má něco málo přes jeden tisíc zaměstnanců resp. spolupracovníků. Specifikum našeho oboru je, že ve mnoha zemích Evropy musí advokáti pracovat jako nezávislí – osoby samostatně výdělečně činné.
Jak se vám pracuje s právníky, jací jsou to lidé?
Zásadní rozdíly proti jiným profesím nehledejte. Právníci jsou lidé jako ti v jiných profesích, často tedy záleží na jednotlivci. Chcete-li ale přeci jen charakteristiku, tak typický právník je velmi profesionální, náročný, analytický, zaměřený na dosažení úkolu v co nejvyšší kvalitě. Při analýze hlavních motivačních faktorů často převažuje právě motivace na cíl, výsledek.
Vás by práce advokátky nelákala?
Přiznám se, že jsem o tom neuvažovala. Velmi si právní profese vážím, ale práce v personálním managementu mne láká mnohem více.
Zaznamenala jste při personální práci „na Západě“ určité trendy, které v České republice zatím nebyly objeveny?
Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že se umíme učit dostatečně rychle, chceme-li. Neříkám, že to platí vždy a všude, ale HR profesionálové i celé firmy sledují a musí sledovat světové trendy, chtějí-li uspět na trhu. Rovněž zahraniční mateřské společnosti často přinášejí dobré (a někdy bohužel méně dobré) nápady a trendy i do Čech. Nejtěžší je vyhodnotit, co je skutečně trend či nová praxe v oboru a jak se dá aplikovat v našich podmínkách.
Dá se říci, čím se liší řízení lidských zdrojů v právnické firmě například od technologické firmy, se kterou také máte profesní zkušenost?
V obou společnostech jsem se cítila resp. cítím dobře. Je mnoho oblastí personální práce, kde základní pravidla, principy a procesy jsou více méně stejné. Firemní kultura se ale může v určitých oblastech lišit. Možná byste se divila, jak mnoho mohou mít společného technik a právník - každý expert ve svém oboru. Oba musí, chtějí-li dosáhnout úspěchu, myslet a jednat jako business partner, podnikatel, obchodník, manažer a leader.
Jak byste popsala firemní kulturu, kterou ve vaší společnosti vytváříte?
Naše kultura se dá dobře přiblížit pomocí firemních hodnot:
excellence – maximální kvalita poskytovaných služeb je základní předpoklad
determination – co mám udělat, udělám, je na mne spoleh, znám svou roli a odpovědnost
commercial judgement – obchodní/podnikatelský úsudek musí prolínat odbornost
imagination – svět nepočká, je třeba přicházet s novými nápady a zlepšováním
teamwork – pracujeme v týmu, spolupracujeme bez ohledu na hranice odbornosti či státu
integrity – integrita, morální hodnoty, ekologie v chování i jednání
Jaký projekt vás v současné době nejvíce zaměstnává?
Je jich několik. Zavádíme celosvětově jednotná pravidla řízení výkonnosti s propojením na vzdělávací systém a řízení talentu. Rádi bychom dosáhli lepších výsledků a zviditelnění v oblasti diversity. Neustále se snažíme o zefektivnění naší práce, a tak hledáme možnosti přesunu od transakční, administrativní, procesní práce k většímu podílu poradenství, coachingu, rozvoji ostatních. Rovněž analyzujeme výsledky průzkumu motivovanosti zaměstnanců a připravujeme navazující akční plán.
Co vás na tomto úkolu baví a co od něj očekáváte?
Motivující a zároveň velká výzva je právě to, že nikdy nemáte jen jeden úkol či projekt. Vždy mne těší pracovat v mezinárodním týmu. Je to náročné, ale i velmi zajímavé hledat optimální řešení, které by bylo globálním, ale zároveň co nejlépe zohledňovalo lokální potřeby a specifika.
Máte nějaký recept na spokojené a motivované zaměstnance?
Je mnoho motivačních faktorů. U nás se nejvíce cení charakteristika práce, její náročnost a prestiž, možnost neustálého vzdělávání a rozvoje, mezinárodní dimenze práce a kontaktů s lidmi. Lidé rovněž vždy kladou důraz na atmosféru ve firmě a vztahy mezi lidmi. To platilo u techniků a platí i u právníků. Je to ceněno v Čechách i v jiných zemích. Hodně pomáhá komunikace a zpětná vazba, zjišťování potřeb a nálady ve společnosti (viz zaměstnanecké průzkumy).
Univerzální recept na spokojené a motivované zaměstnance je tak trochu věčné hledání elixíru mládí. Nelze jen něco namíchat v tajné laboratoři. Rozhodně doporučuji hledat jednotlivé ingredience spolu se zaměstnanci. Účinek jednotlivých faktorů je totiž, jak dobře víme, různý u různých lidí. Jeden můj kolega s oblibou říkal: „Stačí, když nebudeme lidi demotivovat. Zbytek se dostaví.“ I na tom něco je.
Náročná práce si žádá dostatečný odpočinek. Umíte odpočívat?
Čím jsem pracovně zkušenější (a starší!), tím více si uvědomuji, jak moc důležité je umět odpočívat. Jednou mi jeden zkušený člověk a coach řekl: „Představ si, že jedeš autem velmi dlouhou trasu. Po cestě se nabízí mnoho zážitků, zkušeností, ale i povinností. Musíš vybrat to nejdůležitější, abys jela dál. A hlavně – nezapomínej pravidelně nabrat benzín! Jinak skončíš uprostřed pusté krajiny a kdo ví, zda půjde zrovna někdo kolem s kanystrem.“ Tak si dávám pozor.
Jakého svého úspěchu si nejvíce ceníte?
Mám skvělou dceru, na kterou jsem moc pyšná. To je to něco, čeho si velmi cením! Jinak ‚úspěch‘ je velmi subjektivní a často krátkodobá záležitost. Snažím se, aby pokud možno vše, co dělám, bylo k něčemu dobré. To pak považuji za úspěch.
- Doplňující otázky:
- Souhlasíte s příslovím „Všude dobře, doma nejlíp“? Jak kdy. Když jsem na dovolené se svými nejbližšími či přáteli, tak si to moc užívám. Ale zeptejte se mne, když se vracím ze služební cesty kolem 22 hodiny večer a druhý den opět vstávám v půl 5 ráno! To se moc ráda vracím domů.
- Co vám dodává optimismus? Nejbližší lidé kolem. Rodina, přátelé. Ale také slunce, příroda, dobrá kniha či film.
- Co je pro vás největší odměnou za dobře vykonanou práci? Když je vidět výsledek, který někomu přináší užitek. Vždy potěší uznání, jako většinu z nás.
- Nad čím dokážete dlouho přemýšlet, třeba když nemůžete usnout? Hlavně se snažím, aby to nebylo o práci. :-) Snažím si připomínat, co hezkého jsem zažila a na co se mohu těšit do budoucna. To je dobrý recept na dobrou náladu.
Rozhovor připravila