Můžete prozradit, jak jste se dostala k práci v Rodinném pivovaru Bernard a co zde máte v současné době na starosti?
Před téměř 17 lety se mi splnil můj sen a byla jsem přijata do Rodinného pivovaru Bernard. Začínala jsem na pozici skladový specialista, ze které jsem přešla na pozici hlavní účetní. Následně jsem na půl úvazku pracovala jako finanční controller a společně s HR ředitelkou, paní Bernardovou, na půl úvazku na pozici HR manažer. V roce 2013 se paní Bernardová ujala pozice interní kouč a já jsem převzala plnou odpovědnost za personální oddělení. Jsem Blíženec, raději tedy pracuji s lidmi než s čísly…
Jak nyní vnímáte situaci na trhu práce a jak se vaše společnost na tento stav adaptuje?
Situace na trhu práce se za roky, kdy působím v personalistice, často měnila. Jednou je lidí přebytek, následně nedostatek… Snažíme se na tento stav adaptovat podle situace a potřeby. V našem pivovaru je však velmi silná firemní kultura, přátelská a otevřená atmosféra a nízká fluktuace. Velkou výhodou je pro nás dobrá pověst firmy, která nám přivádí uchazeče o práci. Ti často využívají „hlídacího psa“ na našich webových stránkách. Nicméně i u nás platí, že je v poslední době velmi těžké sehnat nové kolegy do provozu, hlavně na směny.
Je samotná práce náročnější než před pandemií? Vzájemná komunikace, potřeba hybridního režimu, motivace lidí atp.?
Je to náročnější než před pandemií. Tím, že někteří kolegové pracovali z domu a rušili jsme i společná setkání zaměstnanců, jsme si museli nastavit systém předávání informací. Naše pracovní náplň se rozšířila o další činnosti, které jsme dřív neřešili – např. testování, trasování kontaktů s pozitivně testovanými kolegy a mnoho dalších. Velmi důležitá byla v době nejistoty komunikace směrem k zaměstnancům, např. o tom, jak se vyvíjí situace na trhu i v pivovaru, nebo jaká preventivní opatření máme nastavená.
I z toho důvodu jsme pro zaměstnance připravili občasník Společnou cestou, který alespoň trochu nahradil zrušená společná setkávání. Na občasníku se svými příspěvky mohou podílet všichni zaměstnanci a sklidil u nich poměrně velký ohlas. Už jsme měli dost videokonferencí, mailů a mobilních aplikací. Od počátku jsme uvažovali pouze o tištěném zpravodaji, který si můžeme vzít do ruky, který máme na pracovišti, doma u stolu, v obýváku a třeba i v posteli.
Cítili jste potřebu pracovat s vašimi kolegy na manažerských pozicích v souvislosti se změnou podoby pracovních podmínek a s tím i vedení týmů?
Ano, cítili jsme potřebu vyjádřit podporu manažerům v této divné době. Krátce po začátku pandemie jsme připravili cyklus on-line školení pro manažery na různá témata, např. „Jak si zůstat blízcí i při práci na dálku“, „S čistou hlavou do nového roku“, apod. Pro každé setkání mi manažeři předem poslali otázky, které v tu dobu řešili a chtěli se o nich poradit s ostatními. Následně jsme v průběhu setkání sdíleli vzájemné zkušenosti s danými problémy a diskutovali o nich.
V loňském roce jsme změnili náplň setkání a zaměřili jsme se na témata, která v té době řešila většina z nás, např. „Jak zvládat emoce a pracovat s nimi“. Dali jsme manažerům stručný teoretický základ pro dané téma a koučovacími otázkami jsme se snažili dobrat k cíli.
V době, kdy jsme se nemohli setkávat osobně, pro nás byla tato setkání formou, jak strávit čas společně a zamyslet se nad otázkami, které nás trápí. Setkání byla dobrovolná a zpětná vazba na ně je pozitivní.
Jaký je váš pohled na firemní vzdělávání a využití online technologií? Je to cesta, která bude převažovat, nebo spíše další rozměr některých částí vzdělávacích programů?
Využití online technologií při vzdělávání zaměstnanců bylo dobré v době, kdy bylo „nebezpečné“ setkávat se osobně. Podle mého názoru je vhodné pro jednorázové vzdělávací programy, např. aktuality v daňové nebo účetní oblasti. Na druhou stranu dlouhodobé vzdělávací programy pro určité skupiny účastníků, kteří se již znají a sdílí spolu své zkušenosti, jsou nejlepší „naživo“. Jde jak o nepřenositelnou atmosféru společných setkání, tak o zcela praktické věci, které si v on-line prostředí s kolegou vedle prostě nepošeptáte.
Na které projekty jste nejvíce pyšní?
Momentálně jsem nejvíc hrdá na to, že jsme díky různým preventivním opatřením ustáli pandemii a náš sehraný tým zůstal i nadále v plném počtu. Do krize jsme naštěstí vstoupili v dobré ekonomické kondici, nemuseli jsme nikoho propustit, a to nás těší. Bylo by to těžké pro fungování týmu, ale bylo by to hodně těžké i lidsky. Máme mezi sebou v pivovaru opravdu pěkné vztahy.
Jaké projekty v HR chystáte, na čem právě pracujete?
V současné době se chystáme na otevření návštěvnického centra našeho pivovaru. Největším úkolem je tedy zajistit personál centra, najít kolegy a kolegyně, kteří zapadnou do naší firemní kultury a budou jejím nositelem směrem k jeho návštěvníkům.
Není to jednoduchý úkol, protože pandemie covid-19 výrazně ovlivnila zaměstnance v gastroprovozu, např. číšníky, servírky, barmany, kuchaře… Mám pocit, že se již nechtějí vystavovat nejistotě této pozice a možnosti ztráty zaměstnání a příjmu.
Která z oblastí personalistiky je vám nejbližší?
Práce mě baví taková, jaká je. Ale pochopitelně nejmilejší jsou pro mě příjemné chvíle s kolegy jak při práci, tak při firemních akcích.