Vaše vystoupení se týkalo současného dění v české ekonomice a zároveň toho, co by se mělo dít v budoucnu, protože dnešní konference je zaměřena především na budoucnost. Kdybyste zde měla křišťálovou kouli, co si myslíte, že nás v nejbližší době jako společnost čeká?
Každý ode mě jako od makroekonoma očekává, že mám na stole křišťálovou kouli, kterou stačí pohladit, a něco v ní uvidím. Kéž bych ji mohla mít. Místo křišťálové koule však používám data. Když se člověk do nich opravdu ponoří a zanalyzuje je, data prozradí mnoho nejen o minulosti a přítomnosti, ale také o budoucnosti. Podíváme-li se na všechna dostupná data, vidíme, jak pomalu rosteme, že jsme ještě nedosáhli předcovidové úrovně, že spotřeba domácností zažila krušné časy kvůli vysokým cenám energií a inflaci. To vše naznačuje, že česká ekonomika potřebuje restart.
Termín „restart" používám záměrně. Neznamená to, že vše, co bylo, je špatně. Musíme navázat na to dobré a využít to nejlepší z nás. Česká republika má velmi dobré geopolitické postavení uprostřed Evropy a bude vždy důležitou tranzitní zemí. Máme kvalitní pracovní sílu, která ale stárne, což je problém, na který ekonomové dlouho upozorňují. Musíme se zaměřit na vzdělávání, udržitelnost některých vládních systémů, ať už jde o penze, zdravotnictví nebo školství. Čeká nás mnoho výzev, a proto musíme pokračovat v růstu, který jsme doposud zažili.
Podívejte se na celý rozhovor Michala Kankrlíka s Helenou Horskou
Kdykoli se bavím se zástupci společnosti FranklinCovey, zjišťuji, že mají zajímavou filozofii: růst týmu nebo společnosti začíná růstem jednotlivce. Proto se při spolupráci s firmami nejprve zaměřují na jednotlivce, kteří jsou základní stavebními kameny organizace. Pokud mluvíme o velkých datech, makroekonomických datech a společenských datech, měli bychom začít s jednotlivcem. Jaké doporučení byste dali člověku, který může žít v Praze, Beskydech nebo Zlíně? Co by lidé měli dělat na úrovni jednotlivce, aby se dokázali přizpůsobit neustále se měnící budoucnosti? Co považujete za důležité, aby člověk na individuální úrovni dělal, aby nejen přežil, ale měl se dobře, což je přání nás všech?
Ačkoli mluvím o makroekonomických číslech, může se zdát, že jsou příliš vzdálená, ale ve skutečnosti se jedná o cyklus. Makroekonomické trendy, někdy nazývané megatrendy, představují výzvy, které jsou zároveň výzvou pro každého jednotlivce. Ekonomika není nic jiného než soubor mnoha jedinců, kteří vzájemně interagují a spolupracují.
Naše megatrendy nám ukazují, co by měl dělat i jednotlivec. V dnešní době je nutné učit se věci zjednodušovat. Současný systém je velmi komplikovaný a struktura složitá, ale pro jednotlivce je zásadní vytyčit si základní priority. To platí i pro ekonomiku. Je důležité znát své silné stránky a stavět na nich. Nemá smysl sám sebe předělávat, ale rozvíjet své silné stránky a nepřestávat se učit.
Celoživotní vzdělávání je nezbytné jak pro jednotlivce, tak pro ekonomiku. Moje práce dnes vypadá jinak než před dvaceti lety. I když jsem stále makroekonom a analytik, používám jiné nástroje, komunikační kanály se změnily, a nyní využíváme i umělou inteligenci. Musíme reagovat na tyto změny a přizpůsobovat se.
Mým posláním je pomáhat lidem orientovat se v této komplexitě a složitosti systému. Musíme vycházet ze sebe, z našich talentů a vášní, a tyto schopnosti rozvíjet. Úspěch, výkonnost a růst pak přijdou samy.
Kdybyste měla dát konkrétní doporučení, dejme tomu mladému člověku do 30 let, člověku ve středním věku a lidem, kteří jsou po padesátce nebo se blíží šedesátce, co si myslíte, že je klíčové pro každou z těchto cílových skupin? Na co se mají zaměřit?
Současná mladá generace to nemá vůbec jednoduché. Patřím ke generaci, která zažila revoluci v prvním ročníku gymnázia, a když jsem nastupovala na vysokou školu, viděla jsem, jak moji o něco starší spolužáci přecházejí přímo z vysoké školy na manažerské pozice. Tyto pozice jsou nyní obsazeny naší generací, generací Husákových dětí, a mladí lidé dnes často musí začínat na nižších pozicích a postupně se vypracovávat. My jsme to měli kratší a jednodušší. Možná proto roste mezi mladými lidmi zájem o vlastní firmy, startupy nebo menší rodinné podniky, protože tam vidí větší potenciál růstu.
Pracuji s mladým kolektivem a vím, jak důležité je pro ně být nadšení pro věc. Už nehledám někoho, kdo vše umí, ale někoho, kdo se to chce naučit a kdo má zájem o obor a je otevřený novým nápadům a myšlenkám. Mladé generaci doporučuji být otevření, nevyhýbat se příležitostem a zkoušet nové věci. Myslím, že tato generace to již dělá a potřebuje nejméně poradit. Spíše my, starší generace, potřebujeme radu.
Generace v produktivním věku, do které patřím i já, musí pochopit, že se budeme muset učit po celý zbytek života. I na konci našeho produktivního života bude třeba se přizpůsobit. To, že jsme něčeho dosáhli, neznamená, že to máme jisté na další dva roky. Musíme neustále sledovat nové trendy, zapojovat mladé lidi do týmů a učit se od nich.
Pro generaci, která se blíží seniorskému věku, je důležité hledat příležitosti tam, kde vidí svou přidanou hodnotu, a zmírnit pracovní tempo. Měli by si říci: „Už nechci pracovat na plný úvazek, ale rád pomůžu s rozvojem juniorů a budu zde jako osoba s bohatými zkušenostmi.“ Měli by si také užívat toho, co během svého pracovního života nashromáždili, trávit více času s rodinou, přáteli a věnovat se svým koníčkům.
Hovořili jsme o doporučeních pro jednotlivce, a protože dnešní konference je především určena firmám, jaké by bylo vaše doporučení pro firmy? Při vašem vystoupení jste zmínila zajímavý fakt: inflace reálně snižuje mzdy, ale podniky si nemohou dovolit zvýšit ceny o inflaci. Co by měly firmy dělat v tomto prostředí, kdy zaměstnanci začnou požadovat vyšší mzdy, ale zákazníci nebudou ochotni přijmout zvýšené ceny výrobků? Jak by měly firmy reagovat na tržní situaci v Evropě, kde trh možná přirozeně poklesne?
Je to náročná situace pro všechny zúčastněné. Zaměstnanci vidí, že jejich reálná kupní síla v posledních čtyřech letech klesala, a v posledních dvou letech velmi prudce. Na druhé straně stojí zaměstnavatelé, kteří často nemají kontrolu nad finální cenou svých produktů a nemohou jednoduše přenést zvýšené náklady na své zákazníky. Firmy se tak dostávají do svízelné situace: trh práce je vyčerpán a není snadné najít nové zaměstnance. Pokud je zaměstnanec výkonný a zkušený, je obtížné ho nahradit, což znamená riziko jeho ztráty.
Firmy proto musí hledat způsoby, jak zvyšovat efektivitu. I když se tato rada může zdát obehraná, není to o tom, že by naši zaměstnanci a firmy vyráběli méně výrobků za hodinu, ale o tom, že potřebujeme zvýšit hodnotu těchto výrobků a cenu, za kterou je prodáváme. Jednou z možných cest je zaměřit se na konečného zákazníka, kde je nejvyšší marže. Pokud jsme někde uprostřed výrobního řetězce a dodáváme výrobek dalšímu dodavateli, budeme pod trvalým tlakem na snižování ceny a můžeme ztrácet nejkvalitnější zaměstnance, kteří půjdou tam, kde se firmám daří zvyšovat přidanou hodnotu.
Někdy bude potřeba přestat vyrábět produkty s nízkou hodnotou a soustředit se na výrobu, která tuto hodnotu zvyšuje a směřuje k finálnímu zákazníkovi. Tento přístup není snadný a může být emočně náročný, ale bez něj se restart nepodaří.
Mám na vás poslední dotaz. Pokud to není tajná informace, co se snažíte jako členka NERV poradit současné vládě, aby se nám všem dařilo lépe?
Jde o odbyrokratizaci a zjednodušení fungování státu. Není to jen o povrchní digitalizaci, ale o celkové změně způsobu komunikace mezi státem, občany a firmami. Firmy dobře vědí, že nejde pouze o přesun z papírového do digitálního světa, ale o zásadní změny a zjednodušení procesů.
Často diskutujeme o tom, co brzdí českou ekonomiku a trh práce. První reforma trhu práce a zákoníku práce je již připravena a míří k pružnějšímu trhu práce, ale musíme udělat ještě více. Je to i otázka řízené migrace. Slovo „řízené" jsem použila záměrně, protože potřebujeme kvalitní a vzdělané pracovníky, a je o to větší boj, protože nedostatek pracovní síly je stále přítomen.
Další klíčovou oblastí je cena energie. Vláda musí připravit energetickou strategii a strategii zabezpečení dodávek, protože Česká republika je stále závislá na strategických dodávkách v oblasti energetiky, potravin, chemie a farmacie. Je nutné zajistit bezpečné dodávky, které nebudou tak politicky citlivé, jak jsme viděli před a během pandemie a během ukrajinského konfliktu.