Michal Kolomazník patří mezi špičkové odborníky v oblasti agilních metodik a řadí se do exkluzivní skupiny 200 držitelů celosvětově uznávané instruktorské licence PROSCI pro adaptaci a řízení změn. Má také auditorské zkušenosti v normách ISO a v současnosti působí v Microsoftu, kde hraje klíčovou roli při řízení inovativních projektů zaměřených na umělou inteligenci. Jeho kariéra zahrnuje významné pozice, například finančního ředitele v Procter & Gamble nebo vedoucího nákupu a kvality ve společnosti ENGIE. Kromě toho se věnuje výzkumu interakcí mezi člověkem a umělou inteligencí a aktivně spolupracuje s OSN na podpoře vedoucích pracovníků v neziskovém sektoru.
Když jsem si pročítal vaše CV, uvědomil jsem si, že bychom mohli natočit hned několik rozhovorů na různá témata. Dnes bych se ale rád zaměřil na umělou inteligenci. Jak jste se k této oblasti dostal?
Má cesta k AI je především o posilování schopností – tzv. empowermentu. Věřím, že umělá inteligence dokáže lidem významně pomoci a řešit řadu problémů. Když k tomu navíc přidáme lidský aspekt, otevírají se nekonečné možnosti – případové studie, konkrétní situace, kdy AI dokáže člověka dostat z úzkých.
Například mentoring. Když mě někdo osloví s prosbou o radu ve 22 hodin, pravděpodobně už nebudu k dispozici. Ale nástroje jako ChatGPT jsou tu 24/7 a mohou nabídnout okamžitou podporu tam, kde by ji jinak lidé neměli. Celá má cesta – od studií až po práci v Microsoftu mě dovedla k tomu, kde jsem teď. Byla to dlouhá, ale smysluplná pouť.
Když se na AI podíváme obecněji – proč si myslíte, že tato technologie lidi tolik fascinuje? A teď nemyslím jen byznysový rozměr, kde firmy očekávají obrovské přínosy, ale spíš osobní rovinu.
Umělá inteligence nám šetří čas – a nejen nám, ale všem kolem. Automatizace e-mailů, odpovědi na testové otázky ve školách, psaní bakalářských prací... Ale nejen to. Dokáže nám dodat zkušenosti, které sami nemáme. Například – taková snídaně. Každý den ji řešíme, ale kolikrát nevíme, co si připravit. Není nic jednoduššího, než vyfotit lednici a zeptat se AI, co bych si mohl udělat.
Na druhou stranu – nemá laická veřejnost možná až příliš velká očekávání? Nečekají lidé, že AI za ně vyřeší všechny životní problémy?
Myslím, že to byl Elon Musk, kdo řekl něco ve smyslu: „Možná ano, ale pokud ne AI, tak co dál?“ Nějaký dopad na planetu, ekologii a udržitelnost máme. Jistým způsobem produkujeme více, než je Země schopná zpracovat. A možná nám právě AI může ukázat cestu ven.
Skvělým příkladem je případová studie z Amsterdamu. Výzkumníci se ptali umělé inteligence, jak navrhnout most mezi dvěma břehy. Klasický architekt by přišel s návrhem mostu na pilířích, vyžadujícím dřevo, kámen a další materiály. AI ale nabídla úplně jiné řešení – most vytvořený pomocí 3D tisku, bez nutnosti využití tradičních materiálů. Otevírá nám to úplně nové možnosti, které si dnes ani neumíme představit.
A když jsme u budoucnosti – Sam Altman, zakladatel OpenAI, nedávno prohlásil, že na konci roku 2025, možná začátkem 2026, bude mít umělá inteligence vědomí. Zatím tam ještě nejsme, ale blížíme se.
Tento rozhovor vychází v roce 2025. Jaké jsou podle vás dostupné nástroje AI pro širokou veřejnost? Kde vidíte jejich sílu a co od nich můžeme očekávat kromě úspory času?
Osobně mám nejraději Copilot od Microsoftu, Perplexity, ChatGPT a Gemini od Googlu. Beru je jako svého asistenta – skvělý název „Copilot“ to vystihuje dokonale. Pořád jsem ten hlavní pilot já, pořád mám kontrolu nad tím, co se děje, ale Copilot mi pomůže s 80 % práce. A to napříč obory – finance, vývoj softwaru nebo třeba HR a další.
Kdo se může přihlásit na kurzy, které vedete v ICT Pro? Jak jsou koncipovány?
Máme dvě hlavní skupiny účastníků. První jsou lidé přímo z IT, kteří se chtějí dozvědět víc – například jak vytvořit AI agenta pomocí Copilotu. Druhou skupinou jsou všichni, kdo chtějí AI efektivně využívat ve své profesi – HR specialista, právník nebo nákupčí – AI se dá přizpůsobit konkrétní roli a chovat se podle daného kontextu.
Na co kladete důraz ve vašich kurzech pro IT odborníky i pro širokou veřejnost?
Důležité je, aby si každý našel praktické využití pro sebe. Nemá smysl učit se něco, co nikdy nevyužiju. Kurzy proto vždy stavíme tak, aby si účastníci mohli říct: „Co z toho mám já? Jak mi to pomůže?“ Jsem tam pro ně – ne oni pro mě. Proto se snažíme přizpůsobit obsah na míru jejich potřebám.
Podcast Tomáše Pospíchala s Michalem Kolomazníkem.
Výhodou, ale i nevýhodou vašich kurzů je, že musí neustále držet krok s technologickým vývojem. Jak na to reagujete?
Dlouhodobě se věnuji výzkumu, takže pro mě není složité materiály neustále aktualizovat. Nechceme se řídit modelem, kdy jednou vytvoříme studijní materiály a pak je desetiletí opakujeme, jako to bývá v českém školství. V našem případě se obsah mění doslova každý týden. Díky tomu, že se neustále pohybuji v oboru a sleduji vývoj, je snazší držet krok s nejnovějšími trendy. Dokonce se někdy učí i to, co teprve přichází a ještě není běžně dostupné.
Jaká je podle vás hlavní bariéra vstupu do světa AI pro firmy nebo jednotlivce? Jak lidi motivovat, aby se nebáli umělou inteligenci používat?
Největší překážkou při práci s AI jsou často lidé. Mnozí mají obavy nebo neví, jak správně AI používat, což ovlivňuje kvalitu odpovědí. Přitom správné zadání – jak se ptáme, má velký vliv na výsledek. Pokud například špatně formulujeme otázku, můžeme dostat nesprávnou nebo neúplnou odpověď, i když technologie je funkční.
Klíčem je správně nastavit interakci. Když se například zeptáme AI na popis knihy Malý princ, můžeme dostat různé odpovědi v závislosti na přesnosti dotazu. Podobně můžeme AI využít jako mentora, který nás vede k hlubšímu přemýšlení, ale záleží na tom, jak přesně formulujeme požadavek. Celý proces je o tréninku a správné komunikaci s AI.
Osobně si myslím, že struktura a formulace promptů může být pro mnoho lidí odrazující. Nechci být pesimista, ale není to stále docela složité?
To je pochopitelné. Prompty jsou úplně nový způsob komunikace, na který nejsme zvyklí. Je to něco jiného než běžné vyhledávání na Googlu. Tam zadáme klíčová slova a Google nám nabídne relevantní výsledky, protože zná naši historii, cookies a preference.
U AI je to ale jinak – musíme s ní komunikovat jako s člověkem. Pokud to pochopíme a naučíme se správně formulovat požadavky, výsledky budou mnohem lepší. Je to jako učit se nový jazyk – chvíli to trvá, ale když se do toho dostaneme, otevře se nám úplně nový svět možností. Pak už jen stačí správně nastavit očekávání a výsledky přijdou.
Pracujete na projektech zaměřených na implementaci AI do firem. Máte tedy možnost hodnotit přístup jednotlivých firem i různých oddělení. Jaké jsou vaše zkušenosti teď na začátku roku 2025?
Často se firmy vydávají cestou „chceme si koupit hotové AI řešení“. Jenže to ne vždy funguje. Existují integrovaná řešení, například v rámci Microsoft 365 nebo jiných platforem. Ale pokud firma chce sofistikovanější systém – například AI agenta, který bude automaticky reagovat na zákaznické stížnosti – už je potřeba investovat více času a úsilí. Není to jen o tom něco koupit a očekávat, že to samo začne fungovat.
Pokud tedy firma chce, aby její zaměstnanci novou technologii skutečně přijali, prakticky využívali a prošli procesem změny, jak by měla postupovat, aby byla alespoň částečně úspěšná?
Myslím, že nejjednodušší je nejprve určit, jak bude řešení využíváno. Místo toho, aby se rovnou kupovalo nějaké řešení, je lepší si říct: mám zde osobu 1 2 3, která často pracuje na reportech nebo zpracovává velké množství textu. Je důležité nejprve definovat konkrétní use case, tedy situaci, a teprve poté hledat vhodné řešení. Klíčové je také zapojit do procesu lidi, kteří s tím budou pracovat, protože právě oni za to budou pak kopat.
Jaké jsou podle vás největší slabiny současných AI nástrojů při jejich praktickém využití ve firmách?
Často se setkávám s tím, že uživatelé říkají: „To nefunguje, to nemůžeme dělat,“ nebo „Nemohu nahrát čtyři soubory.“ Ano, existují určitá omezení – technická, licenční nebo třeba spojená s prohlížečem. Ale to, že něco momentálně nejde, neznamená, že není možné dosáhnout požadovaného výsledku.
Když například systém umožňuje nahrát pouze čtyři dokumenty místo pěti, vždy se ptám: „Napadlo vás sloučit ty dokumenty do jednoho většího?“ Pokud ne, zkuste to a dejte mi vědět, jestli to fungovalo. Chápu, že to není ideální řešení a že dlouhodobě by bylo lepší odstranit tato omezení. Ale pokud v tuto chvíli existují limity, soustředím se spíše na to, jak je obejít a dosáhnout cíle i v rámci daných podmínek.
Aby zavedení AI bylo úspěšné, můžete uvést konkrétní příklady, jak ukázat zaměstnancům z back office, že jim tato technologie může pomoci? A naopak – jak může AI podpořit manažery a vedoucí pracovníky?
Při práci s AI se zaměřuji na pochopení každodenního pracovního procesu lidí, bez ohledu na to, zda jde o školení nebo implementaci. Nejprve se snažím zjistit, jak vypadá jejich typický den: „Ráno začínáte meetingem, dopoledne máte schůzky, pak se dostanete k e-mailům…“ A často zjistím, že na čtení e-mailů nemají dost času.
Pak se ptám, zda by jim pomohla AI, která by e-maily shrnula a připravila klíčové informace. Odpovědí bývá, že by to bylo skvělé. A právě v těchto konkrétních scénářích, které šetří čas, má AI smysl. Když lidé vidí, že jim technologie opravdu pomáhá, mají větší motivaci ji využívat.
Máte zkušenosti s agilními metodikami. Jak propojujete agilní přístup s AI? Dá se umělá inteligence použít v agilním řízení a naopak – jak lze agilní principy využít při implementaci AI?
Jde spíše o způsob myšlení než o metodiku. Osobně používám agilní přístup při zavádění AI, což je iterativní proces s rychlou zpětnou vazbou. Není efektivní vyvíjet něco půl roku a pak zjišťovat, zda to lidem vyhovuje. Lepší je postupovat v krátkých cyklech a pravidelně vyhodnocovat malé kroky.
Tento přístup se hodí nejen pro vývoj AI, ale i pro práci s uživateli. AI se vyvíjí, ale je důležité současně pracovat s lidmi, kteří ji budou používat.
Firmy k řízení změn přistupují různě. Některé zavádějí AI postupně v malých krocích, jiné spustí robustní program, který často nemá jasný konec. Jaké máte zkušenosti s tímto procesem?
Často slýchám: „Do konce roku musíme mít AI!“ A tak si firma pořídí AI řešení, což je považováno za úspěch. Všichni si symbolicky „bouchají do prsou“, že cíl byl splněn.
Jenže pak se podíváme na reálná data a zjistíme, že firma sice nakoupila stovky nebo tisíce licencí, ale AI využívá jen malý zlomek zaměstnanců. A najednou se očekávaná návratnost investice rozplývá, protože nevyužívaný nástroj neušetří žádný čas – jen zvyšuje náklady.
Pro mě je proto klíčové nejen zavést AI, ale hlavně zajistit, aby ji lidé skutečně používali a získávali z ní přidanou hodnotu.
Vnímáte, že se s nástupem AI mění i role lídrů a liniových manažerů?
Zlepšuje se třeba angličtina, protože mnoho lidí AI využívá k přeformulování e-mailů tak, aby byly dobře napsané, čtivé a zároveň neasertivním způsobem sdělovaly to, co je potřeba udělat.
Další změna je v tom, že manažeři mají díky AI lepší přehled o dění ve firmě. Třeba když denně dostanou 200 e-mailů, není reálné je všechny přečíst. Ale AI jim může vytvořit shrnutí posledních diskuzí s klíčovými lidmi, což jim pomůže efektivněji se rozhodovat.
To znamená, že AI nejen šetří čas, ale také umožňuje manažerům soustředit se na důležitější úkoly – například na kvalitní komunikaci se svým týmem.
Jedním z hlavních témat v počátcích tohoto hypu byla bezpečnost a diskrétnost dat. Setkáváte se s těmito obavami stále?
Ve firemním prostředí je bezpečnost dat dobře chráněná díky regulačním opatřením jako GDPR a dalším normám. Společnosti mají jasně definované procesy a velké finanční instituce si nemohou dovolit porušení bezpečnosti. Proto se v těchto sektorech s bezpečnostními problémy prakticky nesetkáváme.
V soukromé sféře, kde lidé často používají bezplatné AI nástroje, je situace jiná. Pokud službu neplatíme, stáváme se produktem. Mnoho bezplatných nástrojů sbírá naše data k analýze a dalším účelům, například marketingu. Je důležité si uvědomit, že zadávání citlivých údajů do těchto nástrojů může být riskantní, protože nikdy nevíme, kde se mohou objevit.
Umělá inteligence generuje obrovské množství obsahu. Budou uživatelé schopni tuto informační záplavu vůbec zpracovat?
Nejsem si jistý, zda už jsme nepřekročili hranici, kdy lidé jednoduše nestíhají veškerý obsah konzumovat. TikTok je skvělým příkladem – stačí pět sekund a uživatel si vytváří názor na nějaké téma, aniž by ho skutečně do hloubky pochopil.
Možná ale právě tady může AI pomoci. Místo toho, abych musel procházet desítky stránek s informacemi, AI mi může předložit shrnuté, relevantní výstupy. Například pokud hledám, jaký certifikát si udělat nebo na jaké PhD studium se přihlásit, AI za mě projde dostupné informace a předloží mi užší výběr. V tomto smyslu může AI pomoci nejen při filtrování obsahu, ale i při jeho lepší stravitelnosti.
Hodně se mluví o tom, že AI změní trh práce. Lidé se bojí, že kvůli ní přijdou o svá místa. Na druhou stranu, jaké nové pozice a oddělení může AI ve firmách vytvořit?
Jednou z nových profesí je "prompt engineer", který pomáhá firmám efektivně komunikovat s AI. Tento odborník učí zaměstnance, jak správně formulovat dotazy a pracovat s AI nástroji, čímž zlepšuje jejich produktivitu.
AI také zásadně mění práci, třeba ve finančních službách. Dříve bankéři ručně vyplňovali tabulky pro analýzu úvěrového skóringu, dnes to dělá AI, což bankéřům umožňuje soustředit se více na poradenství. AI tedy práci nebere, ale transformuje ji, což znamená, že lidé budou vykonávat jiné, více strategické a osobní role.
Který z vašich projektů pro vás byl nejzajímavější? Který vám přinesl nejvíce nových poznatků a mohl byste ho blíže popsat?
Napadá mě jeden, který se zabýval výzkumem dat v souvislosti s umělou inteligencí a lidským myšlením. Bylo to nesmírně zajímavé, protože se dotýkal způsobu, jakým funguje naše mysl. Daniel Kahneman napsal knihu Rychlé a pomalé myšlení, která se věnuje tomuto tématu. A právě intuice a rychlé myšlení spojují neuronové dráhy tak, že víme, jak reagovat na situace, které jsme už dříve zažili. Když se umělá inteligence chová podobně jako lidská mysl, máme tendenci ji více vnímat jako člověka.
To jsou ty momenty, kdy umělá inteligence například volá kadeřnici, aby si sjednala schůzku, a řekne: Dejte mi chvilku, podívám se do kalendáře. Ve skutečnosti se ale do žádného kalendáře dívat nemusí, jenž tato drobná prodleva působí velmi lidsky a my ji tak vnímáme. Právě tyto nuance přispívají k tomu, že umělá inteligence působí přirozeněji.
A pokud se vrátíme k projektům, které jste realizoval – můžete zmínit nějakou úspěšnou implementaci a vysvětlit, v čem spočíval její přínos?
Jedním z největších trendů jsou dnes AI asistenti v podnikovém prostředí. Firmy čelí obrovskému objemu dat – e-maily, dokumenty nebo příprava na schůzky. AI dnes dokáže najít relevantní soubory i při velmi nejasných dotazech. Například když člověk nezná název dokumentu, ale pamatuje si, že mu ho před týdnem poslal kolega a souvisel s jednáním o projektu, AI mu dokáže nabídnout seznam odpovídajících souborů za zlomek času, který by jinak strávil hledáním. Tento typ nástrojů ušetří firmám hodiny práce a zvyšuje efektivitu.
A naopak, byl nějaký projekt, který se nevydařil? Co bylo důvodem?
Většinou selhávají projekty kvůli lidem. Pokud přijdete do firmy pozdě, kdy už si zaměstnanci vytvořili odpor vůči nové technologii, je těžké něco změnit. Setkal jsem se s tím, že lidé AI odmítali, protože se báli, že jim vezme práci, nebo měli špatnou zkušenost s prvními testy, které neposkytly dobré výsledky. Klíčem je správně vysvětlit, proč se AI zavádí a jaký bude její přínos. Nestačí lidem jen poslat přístupové údaje, musí se jim dát motivace a naučit je s ní efektivně pracovat. Pokud chybí pochopení a trénink, zaměstnanci se vrátí k původním metodám a implementace neuspějete.
Jak se tedy takovým neúspěchům vyhnout?
Pro zavedení změny je potřeba splnit klíčové kroky. Prvním je vytvoření povědomí – nestačí jen oznámit, že mají licenci, ale je důležité vysvětlit, proč tuto změnu zavádíme. Druhým krokem je pochopení jejich motivace. Mohu sice usnadnit cestu, ale zásadní je, aby každý jednotlivec sám učinil rozhodnutí, že se chce zapojit. Toto rozhodnutí za ně nikdo jiný neudělá.
Následuje školení – nejprve teoretické znalosti, poté praktické dovednosti. Často se ale zapomíná na poslední krok: udržení změny. I když lidé začnou nové postupy používat, je potřeba zajistit, aby u nich zůstali i poté, co odejdu. Otázka tedy zní: Co firma udělá pro to, aby se zaměstnanci nevrátili ke starým návykům?
Jste držitelem licence PROSCI. Držitelů této licence není celosvětově mnoho. Jste prvním člověkem v České republice, který ji získal? Můžete nám o tom říct více?
Ano, jsem stále jediný Čech. Jde o změnu přístupu a je jedno, zda jde o velké firemní změny nebo běžné každodenní situace. Třeba i s vlastní babičkou. Chtěl jsem ji naučit používat FaceTime, ale zapomněl jsem jí ukázat, jak si nabít telefon. Když se jí vypnul, zjistil jsem, že měla starou nabíječku, která nepasovala do jejího nového telefonu.
Tento zážitek ukazuje podstatu změnového procesu. Nestačí jen říct lidem, co mají dělat – je třeba jim poskytnout nástroje a motivaci, aby to skutečně přijali. Bez ohledu na to, zda jde o digitální technologie, pracovní procesy nebo běžné každodenní úkoly.
Zmínil jsem v úvodu také vaši aktivitu v neziskovém sektoru. Můžete nám o tom říct více?
To je krásná kapitola mého života. Kdysi jsme zakládali organizaci, která se pak posunula mnohem dál. Vlastně se věnujeme vzdělávání, konkrétně metodě Train the Trainer. Když cestuji, vždy se snažím propojit s komunitami a podpořit neformální vzdělávání v různých zemích.
Například teď na Madagaskaru jsme pracovali s místními komunitami a vedoucími pracovníky, abychom jim pomohli pochopit nové způsoby spolupráce. Nejde o to, že bychom je přímo učili – spíš jim ukazujeme, jak se mohou sami rozvíjet a efektivněji pracovat.
Michale, na čem právě teď pracujete? Co máte před sebou?
Je toho hodně. Teď dokončuji projekt, který se zabývá testováním umělé inteligence, aby mohla sama školit lidi, jak ji mají používat. Zkoumáme rozdíl mezi AI, která dokáže vysvětlit, proč se má použít určitý postup, a AI, která pouze generuje odpovědi bez kontextu. Je to malý, ale zajímavý projekt.
Vedle toho se věnuji dalším věcem v rámci Microsoftu, kde je dnes umělá inteligence na každém kroku. AI technologie jsou stále více součástí firemního prostředí – už teď ji používá přibližně 80 % velkých firem.
Proč by lidé, kteří sledují nebo poslouchají tento podcast, měli navštívit váš kurz?
Protože vývoj nezastavíme. Umělá inteligence tu s námi bude. A pokud ji můžeme využít k tomu, aby nám usnadnila život, proč toho nevyužít? Přiznám se, že jsem od přírody trochu líný – a právě proto hledám způsoby, jak si věci ulehčit.
Společnost ICT Pro působí na trhu vzdělávání od roku 1992 a zaměřuje se na firemní školení v oblasti ICT technologií, profesní certifikace a rozvoj měkkých dovedností. Během více než 30 let existence prošlo kurzy ICT Pro přes 130 tisíc účastníků z celého světa.
Společnost poskytuje školení ve vlastních dvanácti učebnách v Praze a Brně, přímo u klientů, online či kombinovaně (hybridně). Její kurzy byly realizovány již ve 41 zemích na čtyřech kontinentech. Kromě technického vzdělávání se ICT Pro věnuje také psychodiagnostice, dotačnímu managementu a dalším službám podporujícím profesní i osobní rozvoj.
V oblasti školení AI nabízí ICT Pro asi 20 různých kurzů, z nichž nejpopulárnější jsou:Umělá inteligence - využívání moderních nástrojů AI v praxi (AI4)
Copilot – váš AI parťák nejen v Microsoft 365 (AIC)
Pokročilý kurz umělé inteligence - ovládněte AI nástroje pro budoucnost (AI5)