Když jste nastupoval do Electroluxu, firma se potýkala s následky reputační krize. Jak jste se do té role dostal?
Do Electroluxu jsem nastoupil před třemi lety v září. V té době měla firma za sebou zásah Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vedení bylo kompletně odvoláno, protože se zjistilo, že dlouhodobě manipulovalo s cenami. Firma dostala rekordní pokutu, odnesla si to značka i morálka týmu. Spadli jsme z pozice jedničky na trojku a hlavně – v kanceláři panovala nedůvěra, frustrace, energie byla na bodu mrazu. Já jsem byl tehdy v jiném byznysu, ale chtěl jsem změnu, výzvu. Když mi zavolali, řekl jsem si: proč to nezkusit.
Jak jste se cítil, když jste přebíral tým v takovém stavu?
Upřímně? Kdybych věděl, do čeho jdu, možná bych si to rozmyslel. Ale zároveň jsem si říkal – když to zvládnu, tak si zasloužím tam být. Když ne, tak jsem si tu šanci nezasloužil. Věřím, že člověka nejvíc posune, když má možnost si rozbít ústa. Záleží, jak se zvedne a co s tím udělá. Já jsem tu šanci dostal a snažil jsem se ji využít.
Co bylo podle vás pro uzdravení týmu klíčové?
Otevřenost. Důvěra. Otevření kanceláří i myšlení. Dřív lidé seděli zavření po malých kancelářích a spíš si házeli klacky pod nohy, než aby spolupracovali. Marketing vinil obchod, obchod marketing. Dnes máme otevřený prostor, kde se lidé potkávají, mluví spolu, pomáhají si. Pracujeme 50/50 z domova a z kanceláře. A víte, co často slyším na pohovorech? „Slyšel jsem, že u vás je dobrá atmosféra.“ A to mě těší nejvíc. To vám konkurence, byť s lepší nabídkou, nenahradí.
Jak poznáte, že tým funguje?
Když se lidi těší do práce. Když spolu tráví čas i mimo meetingy. Když se nebojí říct, co si myslí. Když se navzájem podporují. Mám kolegu – obchodního ředitele, který je tvrdý, umí bouchnout do stolu, a já jsem spíš ten hodný policajt. Fungujeme dobře, protože se doplňujeme. A společně dáváme lidem prostor i zpětnou vazbu. Pokud člověk není týmový hráč, nedá se to obejít. Můžeme spolu zkusit pracovat, ale když to nefunguje, nelze to udržet jen silou.
V jednom momentu rozhovoru jste použil výraz „nosit tričko firmy“. Co pro vás znamená?
Je to metafora pro sounáležitost. Když někdo pracuje pro firmu, ale nechce se s ní ztotožnit, je to problém. Já chci, aby lidé byli na Electrolux hrdí. Nedávno jsem byl na návštěvě prodejny Alza, kde máme ostrovní vystavení, a náš ambasador tam stál v tričku Electrolux. Říkal mi: „Já jsem hrdý, že tu dělám.“ A to je ono. To je ten moment, kdy víte, že to dává smysl.
Máte zkušenosti s programem Reason for Being, který teď v Electroluxu rozjíždíte. Co vás na něm zaujalo?
Zaujalo mě to poprvé na jedné ze snídaní Arthur Hunt. Nešlo o další školení. Šlo o hledání osobního smyslu. My jsme tehdy s mojí byznys partnerkou řešili, jak dál rozvíjet náš top management – máme šest lidí s různě velkými týmy a různé úrovně motivace. A já věřím, že člověk, který zná svůj „důvod být“, se posouvá dál. Nejen ve firmě, ale v životě.
Jak bude program konkrétně probíhat?
Začínáme individuálními sezeními, pak se potkáme na společném offsite workshopu. Někdo se otevře víc, jiný míň. Ale cílem je vytvořit si společný jazyk, společnou kulturu. Na konci bych chtěl, aby vzniklo něco jako náš firemní totem – něco, k čemu se můžeme vracet, když nevíme, kudy dál.
Plánujete zapojit i širší tým?
Uvidíme. Nechci to tlačit shora. Když to bude mít dopad, rádi to otevřeme dál. Může to přirozeně navázat na jiné programy – třeba New Gen Academy, kde máme mladší talenty.
Když mluvíme o New Gen Academy – co vás na ní zaujalo?
V Electroluxu se dlouhodobě nepočítalo s interním rozvojem mladých lidí. Spíš se nabírali zkušení lidé zvenčí. Ale my teď vidíme, že máme skvělé mladé talenty. Jen potřebují příležitost. Akademie jim dává nástroje, vedení a důvěru. Já to vnímám jako investici – když jim teď pomůžeme růst, buď zůstanou a posílí nás, nebo odejdou dál, ale budou na nás vzpomínat v dobrém. A to je taky výhra.
Jak se mladá generace liší od předchozích?
Nehledají jen jistotu nebo peníze. Hledají smysl, příležitost, možnost ovlivňovat dění. A taky chtějí být slyšeni. Pokud je firma neumí vnímat, odejdou. Pokud ano, mohou být skvělou hybnou silou.
Co vás nejvíc baví na práci s lidmi?
Když vidíte, že rostou. Když někdo, kdo byl ztracený, najednou najde směr. Když za vámi přijde a řekne: „Díky, že jste mi věřil.“ To jsou momenty, které mě naplňují nejvíc.
Co formovalo vás jako lídra?
Moje první šéfová v L'Oréalu. Byla přísná, náročná, trochu jako Miranda z „Ďábel nosí Pradu“. Ale naučila mě toho nejvíc. A pak Norka, která mi později dala důvěru a prostor postavit firmu od nuly. Kombinace přísnosti a důvěry – to je podle mě ideální leadership.
Jakou zásadu si nesete celou kariérou?
Dávat lidem šanci. A pak být férový, když ji nevyužijí. Říct si to otevřeně, nastavit očekávání, dát zpětnou vazbu. Nikoho netrestat, ale nenechávat lidi v mlze. Transparentnost je základ.
A kdybyste měl dát jednu radu někomu, kdo teprve začíná?
Nehledejte dokonalý plán. Hledejte lidi, kteří vás inspirují. Když najdete tým, kde to funguje, všechno ostatní přijde samo.
Jak hodnotíte spolupráci s Arthur Hunt?
Líbí se mi jejich lidský přístup. Neprodávají hotová řešení. Vnímají firmu jako živý organismus. Umí naslouchat, přemýšlet, a zároveň pracovat s daty i emocemi. Pro mě je to kombinace, která dává smysl.
Co byste řekl lídrovi, který zvažuje, zda zavést Reason for Being a New Gen Academy ve firmě?
Pokud chcete posunout sebe i tým dál, a nevíte, kde začít – začněte u smyslu. Reason for Being není jen cvičení. Je to způsob, jak pochopit, proč ráno vstáváte z postele. A když to víte, umíte tím nadchnout i ostatní.