Play podcast
[00:33] Jak je to s tvým IT vzděláváním, umíš programovat v nějakém programovacím jazyce?
Vůbec. Já jsem totální laik, co se týče programování. A kdyby po mně někdo chtěl něco naprogramovat, tak by to nedopadlo úplně nejlíp.
[00:52] Jaká byla tvá cesta k firemnímu vzdělávání? Byl to záměr, nebo to bylo oklikou? A jaký jsi byl student, když už jsme u vzdělávání?
Začnu tím studentem. Já jsem studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě na Ekonomické fakultě. V podstatě mě bavilo vše, co dávalo smysl hlavně v praxi. Bavily mě takové ty praktické předměty. Ty teoretické, kde jsme se museli dřít teorii na zkoušku, vůbec. To pro mě bylo peklo. Po škole jsem rovnou nastoupil v Praze do korporátu na pozici finančního analytika juniora, kde jsem měl na starost finance pro vzdělávání.
Těch posledních 16 let se točím kolem vzdělávání. Ze začátku jsem měl na starosti finance a postupně jsem se vrhnul do obchodu. Ačkoli ani nadřízení z regionu nebyli přesvědčení, že bych se měl z financí dát do světa obchodování se vzděláváním. Odpovědí je vlastně společnost EDU Trainings, kde řeším primárně obchod.
[02:42] Tím korporátem byla společnost Hewlett-Packard (HP) - co bylo tím motivem pro rozhodnutí opustit korporátní vody, vzít vše na své triko a založit vlastní společnost?
Byla tam spousta podnětů. Na HP mám velmi dobré vzpomínky. Naučil jsem se mnoho věcí a byla tam i skvělá parta lidí. Ke konci mě to už ale trochu limitovalo zejména z té regionální části, kde jsme museli řešit věci, které mi byly možná trochu proti srsti a ani byznysově a strategicky mi nějak nedávaly smysl.
Chtěl jsem vzdělávání posunout na jinou úroveň. V té době se v online neškolilo, školilo se jen v učebnách a ta úroveň na československém trhu nebyla z mého pohledu ideální. To byl takový největší impuls. Pochopil jsem, že zákazníci chtějí kvalitní věci a nemají problém zaplatit víc, pokud je ta služba skvěle odvedená. To byl asi největší motiv.
[04:11] EDU Trainings jsi založil pár let před covidem (2018), jak jste covid prožili?
Bylo to náročné, protože se vše přehazovalo z učeben do onlinu. Byly klasické problémy s připojením. Ladily se věci, co mají lidi dělat, jak se připojovat, Teamsy tehdy nebyly na úrovni jako dnes, ani další platformy typu Zoom, Webex apod., měly ještě značně omezené funkcionality. Byl to velký přerod vzdělávání. I lektoři si museli zvyknout na to že, koukají do monitorů a ne na učebnu plnou účastníků. Ne všichni používali kamery. Mělo to svá úskalí, ale zároveň si myslím, že příchod covidu vzdělávání posunul pozitivně extrémním stylem. Úroveň virtuálních školení se zvedla a všichni pochopili, že není třeba cestovat do Prahy nebo kamkoli do světa za dobrým vzděláním. Firmy tak ušetří spoustu peněz jak za cestování, tak za ubytování a další výdaje na služební cestu. Z online světa už není úniku.
[06:22] Nechci mluvit jen o covidu, ale také o postcovidové době a změně paradigmat, která ve vzdělávání byla. Bylo něco, co tě překvapilo? Co třeba lektoři? Nechci generalizovat, ale lektoři bývají docela odolní vůči změnám.
Nějaké námitky a komentáře, že nechtějí školit online nebo v hybridu, byly. Po školeních zazníval feedback, že to není úplně nejlepší, ale ono nebylo zbytí. Kdo by netransformoval z učeben do onlinu, tak by nepřežil. A to stejné čeká obor soft skills, který má ten odpor trochu delší, krásně odolává, snaží se tomu onlinu vyhnout, ještě se to bude chvíli dařit a pak to praskne a půjdou do online stejně jako to technické vzdělávání.
[07:40] To souvisí s podtitulem podcastu, který jsi nazval: Návrat do lavic se nekoná – podle všeho jsi o tom skálopevně přesvědčen.
Přesně tak. Co se týče trendů, vidím to i na našich zákaznících, když se s nimi bavím, s menšími, středními i většími firmami. Trend je čistý a jasný - minimum lidí v učebnách, pokud ano, tak jsou to jednotky a zbytek je v onlinu. Navíc si myslím, že to zákazníkům otevřelo i možnosti, které předtím neměli. Že třeba na školení nakombinují 10 - 15 lidí ze třech krajin dohromady, což je pro ně ekonomicky i časově efektivnější a to v době učeben nebylo možné. Zákazníci si vždy najdou výhodu. Také se nám stává, že zákazníci chtějí prezenční školení, ale na poslední chvíli ho přehodí do onlinu, protože jsou lidi na projektech a nehodí se jim cestovat. Což bylo neobvyklé a teď je to častější.
[09:17] Před nedávnem jsem slyšel takové mezigenerační porovnání týkající se konzumace informací. Že nám - generaci X - stačil text a fakta, generace Y už chtěla videa a nějaké bazální emoce a aktuální generace Z chce nejdříve emoce a potom je teprve ochotna akceptovat informace třeba ve videích. Vidíš i mezigenerační změnu u svých klientů, u účastníků školení?
Určitě vidím. Úplně nevím, zda bych to nazval, že potřebují nejdřív emoce. Když to vezmu z takového toho klasického pohledu, tak samozřejmě starší generace, která na trhu je, tak dává přednost učebnám, protože je zažila a chce si je třeba připomenout a vrátit se do lavic. Říkají: „Jo, za starých dobrých časů jsme jezdili na školení do Ameriky, super.“ Později už jezdili na školení jen lokálně, protože byly tréninkové společnosti, které měly oprávnění tyto školení dodávat, předtím fungovaly jen v Americe.
Pak je ta mladší generace, ta nemá problém s připojením do onlinu, občas mají požadavek na učebnu, ale je toho méně. A pak je ta generace Z, kde mám pocit, že nemá absolutně žádný problém. Preferují online více než učebnu. Oni ani neřeší takovou tu emoci, ale spíše jim vyhovuje flexibilita v tom smyslu, že nikam nejdu, udělám to z domu nebo si koupím školení, které je self paced a udělám si ho, kdy já chci, a kdy mi to vyhovuje.
Vše tedy naráží hlavně na flexibilitu. Sedím třeba na letišti, protože hodně cestuji, udělám si dva tři moduly, které mě zajímají, pak odletím a pak si zase udělám nějaký typ školení na tabletu při čekání a to je ta hlavní výhoda a ten benefit, který tito mladí zmiňují. Jsou úplně nezávislí, flexibilní, nemusí nikam chodit, není žádná jazyková bariéra.
[12:16] Není zde jazyková bariéra…
Žádná jazyková bariéra. Předtím jsme naráželi na angličtinu. Dnes bych v podstatě řekl, že většina mladých lidí chce školení vyloženě v angličtině. Předtím to bylo naopak, lidé chtěli školení v lokálním jazyce. Myslím, že děláme víc jak polovinu našich školení v angličtině.
[12:40] Co se bude dít s distribuční politikou firem, které udělují akreditace pro jednotlivé regiony. Není to do jisté míry rozbití minulého světa?
No samozřejmě, oni s tím také trochu bojují, protože mají různá nastavení. Bude to pro ně velký oříšek a uvidíme, jak se s tím popasují. Některé firmy to zvládají líp, některé ne až tak dobře. Transformace vzdělávání je pro ně do určité míry nějaká škola a snaží se své modely nastavovat tak, aby lidé neutíkali z drahých krajin do levnějších. Aby tam nebyl takový ten cross-border chození na školení, že přijedou lidi z Německa na levnější školení do Prahy, protože se jim to cenově vyplatí. Ale bude pro ně těžké nastavit ten model tak, aby byli všichni spokojení.
[13:49] Bavíme se o transformaci z offline do online. Jakou roli v tomto ohledu hraje Coursera, LinkedIn Learning, v českém prostředí pak Seduo a další vzdělávací platformy? Je to pro tebe ohrožení?
Myslím si, že ne. Právě naopak. Často mi volají lidi a ptají se na programovací jazyky, na big data školení atd. Tyto platformy jsou postavené spíše na B2C market, kde je to za menší peníze pro koncové uživatele. Nebudu teď komentovat kvalitu kurzů, protože jsou tam lepší i horší kurzy. Spíše jde o takový dobrý začátek pro lidi, kteří nevědí, co přesně by měli v tom světě dělat.
[14:58] Takže takový úvod do problematiky?
Přesně tak. Protože za relativně dobré peníze si mohou zkusit datovou analytiku, programování, různé jazyky atd., a když pak pochopí, jak to funguje nebo zjistí, že tato oblast je baví, tak pak je lepší investovat větší peníze do autorizovaných školení a dejme tomu více pokročilých školení. Tyto platformy jsou skvělý začátek pro lidi, kteří hledají, co by v IT mohli dělat dál. Pak, když už se chceš zaměřit na konkrétní technologie, tak musíš jíž na autorizované školení nebo přímo k providerovi, který to školení dělá.
[16:00] S tím souvisí i moje další otázka. V českém a slovenském rybníku firemního vzdělávání jsi jako ryba ve vodě. Co je podle tebe největší achillovou patou firemního vzdělávání, když bys to mohl lehce zobecnit?
To je těžká otázka. Ona každá firma a každý člověk na tom HR nebo L&D řeší trochu jiné problémy. Některé společnosti dělají tréninkový budget a plán, některé to dělají ad hoc podle toho, jaké třeba zrovna dělají projekty. Kdybych to řekl jednoduše, 1 000 firem, 1 000 různých problémů, které tam řeší. Ale obecně si myslím, že pro lidi v HR nebo L&D je problém ta strašně široká škála a možnosti školení, které existují.
[17:03] Orientuješ se v tom sám?
Občas mám také problém, že narazím na věc, u které jsem netušil, že existuje a koukám na ni, co to vůbec je. A právě proto, že se to občas stane i mně, tak zmiňuju toto věc, že HR, eventuálně nákup nebo lidé z rozvoje mají problém se v tom orientovat a to si myslím, že je alfa a omega. A pak se tam díky tomu dějí takové ty klasické věci, že jsme koupili certifikaci, ale ve finále to není certifikace oficiální. Někdy je to možná záměr kvůli cenám školení, ale často se to stává z neznalosti trhu. Když na to u zákazníků narazím, tak se jim snažím vysvětlovat, že se to dá koupit i o 40 procent levněji, ale pleteme hrušky s jablky a jedná se o jiné školení, přestože to může mít stejný název.
[18:27] Jak hodnotíš spolupráci IT oddělení a vztahu managementu IT oddělení k nějakému systematickému vzdělávání a ne ad hoc řešení potřeby certifikací a podobně?
Ono je to těžké. Je to zase firma od firmy. Existují firmy, kde krásně fungují vztahy IT a L&D. Dokážou se domluvit na budgetu, na tréninkovém plánu, dokáží plánovat dlouho dopředu, dokáží lidi namotivovat na školení, dát jim zpětnou vazbu, v čem a jak se vzdělávat. Eventuelně IT udává trendy té společnosti, co se týče technologií. Ale pak jsou společnosti, kde toto nefunguje. IT by se třeba chtělo školit více, ale L&D či HR jim nedá budget. Často to funguje tak, že z IT dají jen téma a HR se jim snaží najít školní a najdou něco, co IT nevyhovuje. Komunikace je někdy horší, někdy lepší. Těžko na to odpovědět, protože každá firma to má nastavené jinak.
[20:09] Vím, že jste na trhu poměrně úspěšní. Čím myslíš, že to je? Kde je vaše přidaná hodnota pro klienty? A přidám k tomu ještě takový oslí můstek - jakou přidanou hodnotu chceš, abyste pro klienty měli?
Asi začnu tím, jakou přidanou hodnotu bychom chtěli. Pro nás je hodně důležité to, aby si zákazník správně vybral. Několikrát se stalo, že zákazník chce nějaký typ školení a po krátkém rozhovoru jsem mu řekl, že bude lepší ty peníze ušetřit, protože to pro něj nedává smysl. Ačkoli jsem šel sám proti sobě. Pro mě bylo klíčové to, že jsem mu dobře poradil nebo ho dobře nasměroval. Tam směřujeme. Chceme, aby za námi zákazníci šli kvůli tomu, že jim dobře poradíme a nesnažíme se jim prodat vše, jen abychom vydělali.
[21:54] Dá se porovnat zahraničí a byznys s Čechy a Slovenskem? Jestli firmy přistupují ke vzdělávání komplexněji, jestli jsou rychlejší v tom, jak plánují, jak se s nimi komunikuje?
Je to zase velmi individuální. Jsou firmy, s kterými se komunikuje výborně a člověk by řekl, že by chtěl mít všechny zákazníky stejné. Takové, kteří jsou rychlí, flexibilní, dokáží vše zorganizovat přes 2, 3, 4, 5 krajin a dokáží rychle odpovídat. Pak jsou firmy, které tlačí, že to potřebují hned, ale měsíce se poté neozývají.
Když porovnám Čechy a Slovensko se zahraničím obecně, tak si myslím, že u nás ještě je pořád potřeba hrozně tlačit na cenu. Že někteří zákazníci si neuvědomují, že to nejlevnější řešení není to nejlepší. A ne vždy to nejdražší řešení je nejlepší, ale ani to nejlevnější. Je potřeba v tom hledat zlatou střední cestu a to se u nás neděje. Stačí se podívat na státní správu, kdy jediné kritérium je cena. Pak se dějí věci, že dodává firma s nejnižší cenou, ale kvalita je rovněž nízká. To jsou nešvary, které se tu objevují.
[23:58] Chtěl bych se věnovat oblasti soft skills, protože v profesním vzdělávání je to široké téma. IT vzdělávání jako hard skills disciplína je jasně ohraničitelná. Nicméně i IT procesy musí být řízené, musí tam být soft prvky. Jak v EDU Trainings s požadavky klientů na soft skill pracujete? Jaké máš zkušenosti?
My softy řešíme hlavně u zákazníků, kteří s námi spolupracují v těch technických záležitostech. Je to u nás doplňková část. Nijak proaktivně tuto oblast netlačíme. Spíše je to na vyžádání zákazníků. Máme portfolio lektorů, s kterými spolupracujeme a dokážeme doporučit zákazníkovi podle potřeby a problémů, které zrovna řeší.
[25:09] Tato oblast mě zajímá a vidím v ní budoucnost resp. velký prostor pro rozvoj. IT hardové znalosti jsi schopný jasně kvantifikovat, jak jsme zmiňovali, ale potom přicházejí oblasti jako softové věci, leadership etc. a to je někdy pro kluky a holky z IT španělská vesnice.
S tímto se potkáváme často, že člověk je výborný v IT práci a pak se z něj stane manažer. To jsou takové ty nejčastější případy, že ho povýší a má najednou řídit 10, 20, 50, 100 lidí třeba i napříč regiony a pro tyto lidi je ta soft skills část neskutečně důležitá. On může být dobrý programátor, ale pokud nebude schopen odkomunikovat lidem, co a jak mají dělat a do kdy, tak na plné čáře jako manažer selže. Zde vnímám tu soft skills část jako důležitou a v čase neustále roste.
Možná je to i tím, že generace Z je na ty emoce a softy. Ono ten soft skills chlebíček není úplně jednoduchý. Obdivuji firmy, které jsou zaměřené jen na softy, protože je to náročné a často se kurzy upravují extrémně na danou společnost. Z mého pohledu je tam až příliš změn oproti IT věcem. Všem patří respekt a klobouk dolů, když vím, co vše to obnáší po organizační stránce.
[27:29] Jaký je tvůj pohled na nejbližší budoucnost pro oblasti firemního vzdělávání a existenci větších vzdělávacích společností na trhu, protože já osobně vidím, že firmy, které měli 30 lidí před covidem, jsou na polovině. Firmy zajímají především lektoři, kouči a jednotlivci. Kam se to bude ubírat?
Vývoj je z mého pohledu jasný, jdeme do online jak v hardech, tak v softech a s tím souvisí enormní globalizace v tomto směru. Je to přesně jak říkáš, firmy jsou na polovině a spousta z nich zanikne a myslím si, že to bude směřovat celé do větších a globálních providerů a vzdělávaček. Je to vidět třeba u Microsoft, který se snaží vzdělávání zastřešit globálně - připravují zajímavé věci na platformách, které mají. Uvidíme, co to přinese. Když jsem před pár lety říkal, že bude více než polovina školení v online, nebudou potřeba učebny, tak tomu nikdo nevěřil, tak doufám, že jsem se i teď trefil.
[29:33] Kam plánuješ posunout EDU Trainings? Znám tě jako člověka, který nestojí na místě a pořád hledá nové směry, jaké máš plány?
Nějaké plány máme, řešíme zajímavá nová partnerství, která se chystáme v Čechách spustit a uvidíme, kam nás směr zavane. Nechci zabíhat do detailů, nějaké novinky brzy přijdou.
[30:09] Vím, že rád cestuješ, jaká destinace byla ta poslední a jaká je před tebou?
Poslední bylo myslím Jordánsko a teď bude nejbližší destinace Asie - Malajsie a Singapur.
Podcast najdete také na našem kanále na YouTube.