Jaká témata dnes firmy řeší?
Pokud nepočítáme výběr zaměstnanců a školení, která jsou stále aktuální, nově se po covidu objevuje viditelné téma - duševní zdraví a zdraví obecně. Firmy si stále více uvědomují, že lidé skutečně prožili a prožívají situace, které nejsou úplně příjemné. Zaměstnavatelé vědí, že pokud se zabýváme svými vlastními problémy a problémy v práci, naše výkonnost klesá. Jednoduše řečeno, není tam efektivita, ani nadšení. A vědí, že tím ztrácejí peníze. Firmy samozřejmě nejsou charitativní organizace, takže chtějí vydělávat, a proto je duševní zdraví nyní opravdu silně akcentováno.
Proč je pro firmy důležité investovat do práce se zaměstnanci a držet je v určité rovnováze a dobrém stavu, nejen duševně, ale i fyzicky a pracovně, když by se mohly zaměřit pouze na to, aby zaměstnanci přicházeli do práce připravení a považovaly to za jejich vlastní zodpovědnost?
To je zajímavá otázka, protože firmy by mohly argumentovat, že zdraví zaměstnanců je jejich vlastní záležitostí. Nicméně, nejen u nás, ale i ve světě, je již dlouho známo a firmy si to uvědomují, že když má zaměstnanec dobré fyzické a psychické zdraví, jeho výkonnost je výrazně vyšší. Nižší míra nemocnosti a větší spokojenost zaměstnanců jsou konkurenční výhodou na trhu jak vůči současným zaměstnancům, tak vůči uchazečům o práci. Dále je to i otázka etiky a firmy si uvědomují, že propagování a péče o zdraví zaměstnanců je jejich přidanou hodnotou do budoucnosti.
Podívejte se na celý rozhovor Michala Kankrlíka s Naďou Štullerovou
Jaké jsou hlavní změny v oblasti práce s lidmi, zejména z pohledu psychologie a duševního zdraví, které se objevily po pandemii covidu a jaké jsou nejvýraznější změny na trhu?
Covid vše akcentoval. Před tím jsme v této oblasti poněkud zaostávali za západním trhem. Říká se, že za Amerikou zaostáváme o 4 - 5 let, za Evropou asi 3 roky. Neříkám, že jsme o těchto věcech nevěděli, ale uvědomění a informovanost byla značně nižší. Covid ukázal, že se musíme přizpůsobit novým pracovním podmínkám a změnit způsob života. Izolace ovlivnila nejen zaměstnance, ale také jejich rodiny. To vše se stalo zřetelné.
Firmy si dnes uvědomují, že mít zdravé zaměstnance je pro ně velkou výhodou. Všichni víme, jak je dnes těžké najít nové zaměstnance, a proto firmy pečují o ty stávající ještě více. Možná toto je jeden z faktorů, který se v České republice zvláště zdůraznil. Bohužel, duševní zdraví je stále velmi tabuizované. Když řeknu, že mám nemoc, jako je infarkt, lidi soucítí. Ale když řeknu, že mám duševní chorobu nebo psychické problémy, lidé se buď bojí, nebo je to nepříjemné téma. Z hlediska informovanosti a práce v této oblasti je stále ještě mnoho prostoru.
Jak vypadají vaše služby, co děláte pro firmy?
Během covidu, kdy celá republika šila roušky, jsme si řekli, že to my neumíme, to není náš byznys, tak jsme našim klientům (přes 150 firem) nabídli zdarma produkt nazvaný „Linka pomoci v covidu".
Tímto produktem jsme zaměstnancům všech firem umožnili bezplatně telefonovat na speciální telefonní číslo, které se zaměřovalo na psychologické problémy. Ukázalo se, že tyto problémy se mohou týkat jak drobných věcí, které jsou pro jednotlivce velkým problémem, až po složité a obtížné situace. Poskytovali jsme první radu a intervenci, která pomohla lidem zvládat jejich problémy.
Když se situace s covidem zlepšila, přemýšleli jsme o tom, že bychom toto mohli přeměnit na program pro podnikání. Vytvořili jsme "Employee asistent program". Tento program poskytuje zaměstnancům podporu, kterou hradí zaměstnavatel, a zaměstnanci mají možnost využívat telefonních hovorů, e-mailové komunikace, osobních setkání, webinářů a seminářů zaměřených na duševní zdraví a zvládání krizových situací.
Ukázalo se, že po covidu se ztrojnásobily duševní poruchy, narostly sebevražedné pokusy, depresivní stavy a úzkosti. Tyto údaje pocházejí z výzkumů Národního ústavu duševního zdraví v České republice. Vidíme tedy jasný posun v této oblasti a zjišťujeme, že lidé potřebují podporu.
Vy jste především psycholožka, máte také vysoký certifikát, abyste mohla pomáhat lidem i firmám. Co vás z pohledu psychologa na trhu práce ještě udivuje po 25 letech praxe. Co vnímáte jako věc, která by měla být standardem, ale není?
Ten certifikát, který vlastním já i jeden z mých kolegů, je EuroPsy (Evropský certifikát z psychologie) a zaměřuje se na psychologickou diagnostiku ve všech aspektech pracovního prostředí. Samozřejmě je toto zaměření zahrnuto i ve službách, které poskytujeme.
Když přemýšlím o tom, co mě na současném trhu práce překvapuje… existuje značný rozdíl mezi Prahou a středními Čechami a regionálními oblastmi. Větší města poskytují větší anonymitu a prostor pro otevřenější diskuzi o citlivých tématech.
Nicméně náš Employee program je určen firmám, které mají pobočky nebo závody po celé České republice i na Slovensku. Občas se dozvídám o nešťastných lidech v těchto regionech, kteří nevědí, kam se obrátit a jsou překvapeni existencí nemocí jako syndrom vyhoření nebo deprese, které nejsou jen únavou. Tento fakt mě stále udivuje. To je asi ten standard, o kterém musíme více informovat a sdílet s firmami, protože informace se k lidem dostane skrze firmy snadněji než jinými cestami, to je bezpochyby.
Co by měla firma, která přemýšlí o asistenčním programu, vědět? Jak služba funguje?
Funguje to tak, že pokud se na nás obrátíte a rozhodnete se poskytnout tuto podporu svým zaměstnancům, společně se dohodneme na rozsahu služby. To zahrnuje frekvenci webinářů, zda se mají konat každý měsíc nebo každých 14 dní, a zda chcete poskytnout poradenské služby všem zaměstnancům nebo pouze určitému počtu zaměstnanců.
Na základě toho a počtu zaměstnanců stanovíme paušální poplatek, který se hradí každý měsíc. Komunikace se zaměstnanci je samozřejmě klíčová, aby se o této službě dozvěděli. Na začátku probíhá silná komunikační kampaň, při které hodně komunikujeme s manažery, protože jsou často první, kdo je informován o problémech zaměstnanců a potřebě pomoci.
Musím říct, že tento přístupu opravdu stojí za to. Vzpomínám si na jednoho muže z výrobního závodu, dělníka, který náhodou zvedl telefon a řekl, že mu firma řekla, že nám může zavolat. Začal hovořit o vážných problémech, že je nešťastný, že žije s matkou, že nemá přátele v práci, že se nemůže soustředit, nemůže spát a tak dále. Diskutovali jsme o těchto problémech hlouběji a zjistili jsme, že už byl u praktického lékaře a byl objednán k psychiatrovi, ale až za tři měsíce.
Jeho stav vypadal velmi depresivně a byl na pokraji. Řekla jsem mu, že to tak nemůže pokračovat a musí okamžitě vyhledat praktického lékaře, nejlépe s možností okamžité hospitalizace, protože situace byla naléhavá. Poté jsme ukončili hovor a nevěděli jsme, co se dál děje. Ale později jsme od tohoto muže obdrželi e-mail s poděkováním. Byl skutečně hospitalizován a našel si tam přítelkyni a je šťastný. Za tohle to stojí.
Jak odbouráte bariéru strachu? Aby se lidé nebáli, že konverzaci někdo sleduje, eviduje jejich problémy? Jak zaručujete anonymitu?
Lidé zvedají telefon, nemusí se nám představovat, takže anonymita je zajištěna. Samozřejmě se striktně držíme tohoto principu, protože stačí jedna chyba a to by vážně poškodilo důvěryhodnost firmy. Neptáme se na název společnosti ani na jméno, maximálně na křestní. Telefon jako prostředek zajišťuje anonymitu, takže lidé se nebojí mluvit o svých problémech a my víme, že jsou chráněni. Tohle je určitě něco, co by firma měla brát v úvahu.
Na konci měsíce nebo kvartálu, dle domluvy, chce firma samozřejmě vidět, jak je linka využívána a jak funguje program. Poskytujeme souhrn telefonátů, jejich témata (pracovní nebo osobní), počet e-mailů a osobních setkání. Firma si také často provádí průzkumy spokojenosti, aby zjistila, zda je služba využívána, nebo ne.
Když se budeme bavit o prevenci, která by měla být základem, jaké další preventivní programy nabízíte?
Preventivní programy jsou, dá se říci, osvětové. To znamená, že chceme, ať už v rámci tohoto programu, nebo i mimo něj, pořádat webináře a snídaně zaměřené na duševní zdraví. Cílem je skutečně o této problematice mluvit a předejít syndromu vyhoření ještě předtím, než se skutečně rozvine. Jsou to opatření, která by firmy měly podporovat, aby zaměstnanci nebyli přetěžováni.
Je důležité, aby byl rozumně stanovený rozsah telefonických a mailových komunikací mimo pracovní dobu a víkendy. Cílem je vytvořit firemní kulturu, která je efektivní jak pro zaměstnance, tak pro firmu samotnou. Tento přístup zaručí, že manažeři naslouchají potřebám a přání zaměstnanců a respektují, co je pro ně důležité, aby se v práci cítili spokojeně, aby mohli pracovat s maximálním výkonem.
Co vy sama považujete za váš největší motivátor nebo cíl v nejbližší budoucnosti tak, aby vás vaše práce bavila ještě víc a těšila se na pondělí?
Vždy mě povzbudí, když se na telefonní lince někdo ozve a vím, že jsme mu pomohli, i když nemáme vždy zpětnou vazbu. To je prostě příjemné.
Mám ještě jeden příběh, který mě pobavil a nabudil na delší dobu. Bylo to v době covidu. Před obědem zazvonil telefon a ozvala se paní, která řekla, že nám může volat, když bude v krizi a povídá: „Mám vedle sebe děti, které se hádají o počítač, manžel vedle křičí, kdy bude oběd, a já mám za 10 minut začít s další callem, protože jsem na manažerské pozici.“ Samozřejmě jsem si pomyslela, že 10 minut je moc krátká doba, co bychom v té situaci mohli udělat?
Poradila jsem jí, aby se nadechla a vydechla, jak my psychologové říkáme. Najednou jsem v telefonu slyšela, jak se paní děti přiběhly zeptat: „Mamííí, kdy bude oběd?" Paní mi odpověděla: „No, na to vaše dýchání vám mohu říct, víte co?" A pak položila telefon. Říkala jsem si chudák paní, bylo vidět, že potřebovala někde ventilovat ten vztek. Ale pak zavolala odpoledne, vše jsme probraly a bylo to v pořádku. To jsou takové situace, když se člověk vrátí, je to fajn.
Nyní máme v našem týmu mladé kolegy. Když jsem dnes poslouchala o digitalizaci, tak to je pro mě povzbuzující, myslím si, že jsou to nové věci, které jsou fajn a které je potřeba přinést do naší práce. Všechno, co je nové, je pro mě stále výzvou a ráda bych se to naučila a samozřejmě to také předala našim klientům.