Přehrát podcast
Článek obsahuje pouze vybrané části podcastu, kompletní rozhovor si můžete poslechnout v naší audio verzi.
L. Vokrouhlický: Představte nám své zkušenosti.
M. Kosová: Jsem sociální pracovník, působím v poradnách. Zaměřuji se na široké spektrum témat. Mohou se na mne obrátit matky samoživitelky až po seniory.
K. Šrailová: Také pracuji v poradenství a nejčastěji řeším témata, která souvisejí s dluhy nebo s rozpočtovou problematikou, s tím, když si člověk není úplně jistý se svou finanční situací.
L. Vokrouhlický: Kdy vyhledat vaši pomoc?
K. Šrailová: Pokud žiji od výplaty k výplatě, to je ten moment, kdy je to dobrý nápad. Většinou nás vyhledají lidi v situaci, kdy už mají nějaký konkrétní problém. Přijde jim dopis od exekutora nebo zásilka od soudu, kontaktuje je věřitel.
L. Vokrouhlický: Pět minut po dvanácté.
K. Šrailová: Přesně tak. Nicméně v poslední době je nový trend, kdy se lidé ozývají dopředu, i když ještě žádný konkrétní problém nenastal. Jsou si jen nejistí v tom, jak jejich situace vypadá, nevědí, jak mají nastavený rozpočet, zda to je, či není v pořádku. Chtějí vědět, zda mohou něco udělat lépe.
M. Kosová: Z mého pohledu je vždy lepší tyto situace řešit dopředu. Třeba ve chvíli, kdy vím, že se něco může blížit a potřebuju s tím trošku poradit, zorientovat se. Na mě se nyní hodně obrací lidé ohledně sociálních dávek. Lidé jsou zahlceni informacemi a potřebují v této oblasti poradit.
K. Šrailová: Zároveň ta problematika dávek začíná zajímat i lidi, kteří to dříve nepovažovali vůbec za podstatné, nebylo to pro ně relevantní.
M. Kosová: Nejsou to jen maminky s dětmi a senioři, ale jsou to často i lidé, kteří chodí normálně do práce. Finanční stránka je dostává do situace, kdy potřebují nějakou podporu. A určitě je lepší se objevit u mě než potom u Kristýny, která častěji řeší už ty finanční problémy a dluhy.
L. Vokrouhlický: Na to jsem se chtěl také zeptat. Na tebe se lidé obrací ve chvíli, kdy mají pocit, že bude problém, kdežto na Kristýnu ve chvíli, když už problém běží?
K. Šrailová: Anebo také můžeme zjistit, že ten člověk přeci jen ještě částečně spadá k Magdě, protože se právě do té špatné finanční situace dostal tím, že nevyužil všechny možnosti, které mu sociální systém dává, že ho například nenapadlo požádat o příspěvek na bydlení nebo o nějakou jinou dávku, protože do té doby se nepovažoval za někoho, kdo by to potřeboval.
L. Vokrouhlický: To je můj další dotaz. Slyším prevence, což zní perfektně, ve všech možných oborech je prevence důležitá. Není v této oblasti trochu mentální blok?
M. Kosová: Určitě tam vnímám mentální blok. Pocit toho, že lidé nechtějí nálepku sociálně slabého. Naše sociální služby jsou ale stavěny právě na prevenci, na to, aby podpořily člověka ve chvíli, kdy se dostává do nejisté situace. Takto může využít nejen nás, ale i další sociální služby v rámci ČR.
L. Vokrouhlický: Obě působíte na naší lince Employee assistance program (EAP). Volají vám anonymně zdarma zaměstnanci našich klientů. Jaká konkrétní témata jsou vlastně nejčastější a jak s nimi pracujete?
K. Šrailová: U mě je to problematika exekucí, tedy konkrétní problém, kdy má volající dotaz k tomu, jak exekuce probíhá, co se bude dít. Týká se to reálného života, který to zasáhne. Dokud chodily „jen“ dopisy od věřitele, soudu, byl to kus papíru bez konkrétního dopadu. Ale jakmile se to dotkne stržení peněz z výplaty, nebo máte zablokovaný účet a máte strach, že se doma objeví exekutor, to už lidi opravdu motivuje situaci začít řešit. Musím však říci, že v poslední době se tomu opravdu lidé snaží předejít. Více než dřív si uvědomují, že není úplně dobré takovou situace řešit až v momentě, kdy mají exekutora za dveřmi.
M. Kosová: Ke mně přicházejí spíše předtím, než dluhy mají. Ale samozřejmě se ke mně dostávají i klienti, kteří už mají dluhy i exekuce a obávají se, zda v tomto případě budou mít nárok na podporu státu. Hodně řeším, jaké částky budou strženy a pak příspěvky na bydlení. A často klienti také netuší, že v této situaci jim může pomoci i jejich obec. Dokonce i vlastníci nemovitostí mohou žádat o příspěvek, nejen nájemníci.
L. Vokrouhlický: Jaké další formy pomoci kromě příspěvku na bydlení existují?
M. Kosová: V rámci své obce můžete například využívat nějaké příspěvky na školku, na zmíněné bydlení nebo na různé aktivity dětí.
L. Vokrouhlický: Mně teď jde o to, že žiju od výplaty k výplatě, ale necítím se býti sociálně slabým, a když to přeženu, nechci žebrat o peníze. Ale zase na druhou stranu je dnes situace nejistá a já jsem uvědomělý a chci to řešit. S čím mám začít?
M. Kosová: Určitě bych začala tím příspěvkem na bydlení, ani bych se nebála té nálepky. Je lepší si říct o pomoc ve chvíli, kdy ji potřebujeme než později zjišťovat a řešit složitou situaci. Potom bych zkusila zjistit, jaké podpory jsou v mém městě možné. Napadají mě například podpory v oblasti aktivit pro děti, jako jsou kroužky nebo tábory, které jsou v dnešní době finančně náročné. To mě vede k dalšímu tématu, jako je pojištění. Nedávno mi vytekla pračka a díky pojišťovně jsem byla schopna získat finance na její opravu. Je důležité zjistit, jaké pojištění máme a co v případě nehody nebo havárie pokrývá. Pojištění není jen o autech, ale i o bytě nebo zdraví. Každá pojišťovna má různé možnosti, a je důležité se ptát, co všechno pokrývá. Pojišťovny mají také příspěvky na psychologickou pomoc.
L. Vokrouhlický: Lze se nějak chránit před finančními potížemi? Jak se vlastně lidé zadluží? Lidé si půjčí na dovolenou a pak nemají na splácení?
K. Šrailová: To je právě strašně častá představa, takový mýtus o tom, že se lidi zadluží vlastně jen přes spotřebitelské úvěry – dovolená, vánoční dárky, velká televize… Takto to ale ve skutečnosti není. V průběhu let se legislativa poskytování spotřebitelských úvěrů neskutečně zpřísnila a získat spotřebitelský úvěr už není rozhodně tak snadné jako dřív. Mezi nejčastější dluhy vůbec patří výživné na děti. A klienti se často bojí, aby kvůli němu neskončili ve vězení.
Výživné je velké téma, které se týká obou stran. Rodiče, kteří mají nárok na výživné a nedostávají ho, se často zajímají o možnosti, jak žádat o jeho zvýšení či jaké kroky musí podniknout k tomu, aby tak mohli učinit. Na druhé straně se ozývají i rodiče povinní platit výživné, kteří buď nesouhlasí s navrhovaným zvýšením, nebo se snaží dosáhnout jeho snížení. V některých případech, často u mužů, se odhalí dluhu na výživném, když je zastaví PČR a při kontrole jim oznámí, že mají exekuci řidičského průkazu kvůli neplacení alimentů.
Je to jedna z cest, jak donutit povinného rodiče, aby platil, protože když má na provoz automobilu a na to, aby řídil, tak by pravděpodobně měl mít i na výživné pro své dítě. Je to taková motivace, dává vám to najevo, že to umí dost znepříjemnit život, když člověk nemůže řídit auto a potřebuje ho. Ale samozřejmě se to netýká řidičů z povolání, protože to by bránilo ve výdělku.
Mezi další obvyklé dluhy patří dluhy na zdravotním pojištění. Někdy z nevědomosti toho, že za sebe musí platit sám, když není zaměstnaný. Pak to jsou také nezaplacené pokuty v MHD.
L. Vokrouhlický: Jak je to u dětí? Když v 18 zjistí, že mají dluhy.
K. Šrailová: To se také zlepšuje. Kvůli velkým problémům v této oblasti se měnily zákony. Opravdu se stávalo, že člověk, kterému bylo 18, najednou zjistil, že má exekuci na kde co. V minulosti byl velký problém poplatky za svoz komunálního odpadu. Když rodiče za dítě nezaplatili, dluh šel posléze za dítětem.
Navíc se ještě zpřísnilo posuzování toho, kdy má dítě za dluh odpovědnost. Spousta dluhů, která vznikla do 18 let věku, přechází na zákonného zástupce a jen naprosté minimum dluhů zůstává na dítěti.
L. Vokrouhlický: Jak je to s dědictvím dluhů?
K. Šrailová: Tam záleží na konkrétní situaci, pokud je dluh 30 milionů a majetek za půl miliardy, tak bych to dědictví přijala. Pokud je tam majetek 0, tak se dá dědictví odmítnout. Odmítá se však jednou pro vždy a se vším všudy. Nedá se říci, že si vezmu z dědictví tohle a tohle naopak nechci.
L. Vokrouhlický: Jak tomu předcházet?
K. Šrailová: Úplný základ je mít přehled o svém rozpočtu, jaké mám výdaje, jaké mám příjmy. Vědět, jestli jsem spíš v plusu, nebo jsem každý měsíc na té nule a udělat si přehled o tom, kudy mi ty peníze utíkají. Toto jsou většinou ty nejnáročnější aktivity ohledně rozpočtu, protože to dá práci zjistit si, že si každý den kupuju 2–3 kafe po dvacce, což přece není žádná velká suma. Ale dohromady se ta suma už může hezky navýšit. A mohu využít příjmy navíc ve formě příspěvku na bydlení, příspěvků od pojišťovny. A pak jsou to základní návyky, právní gramotnost, a to se týká i toho, jak přebírat poštovní zásilky. Protože se může stát, že po mně nějaký dluh bude vymáhán omylem nebo podvodem. Nepodepisovat všechno, co mi kdo strčí pod ruku, nepodepisovat bílé papíry, nepodepisovat nic, když nejsem úplně střízlivý a nerozumím tomu, co podepisuju, neposkytovat údaje, který by mohl nikdo zneužít.
M. Kosová: Mě napadá dát si i pozor na to, co půjčuju kamarádům. Pokud chci někomu pomoci, je to fajn, ale určitě je vhodné sepsat nějakou smlouvu. Aby to černé na bílém. Zároveň to samé platí, když si chce někdo půjčit peníze na mě, tam bych byla velmi opatrná.
K. Šrailová: I v případě ručitelského závazku, tam jsou někdy lidé také překvapení, že je po nich vyžadováno plnění.
L. Vokrouhlický: Jak máme ve finanční gramotnosti pracovat s dětmi?
K. Šrailová: Děti představují úžasnou skupinu. Navzdory povinné výuce finanční gramotnosti ve školách je klíčovým faktorem vzor, který dětem poskytují jejich rodiče. Ti mohou podporovat finanční gramotnost svých dětí různými způsoby. Probíhají rozsáhlé debaty ohledně kapesného – od vhodného věku, výše částky a frekvence, ale jednoznačně je to efektivní nástroj pro rozvoj finanční gramotnosti a schopnosti nakládat s vlastním rozpočtem u dětí. Jedním z důležitých témat je také hodnota vlastního podpisu. I když by se to možná nezdálo, i nejmladší děti jsou schopny toto téma perfektně chápat a často s ním umějí pracovat lépe než mnozí dospělí, protože oni ho důvěrně znají z pohádek.