Navštívila jsem váš kurz „Jak si zařídit interiér“, takže už vím, jak si svůj byt vhodně vybavit. Vy však pomáháte například také firmám v oblasti zařizování interiéru vlastních kanceláří a interiéru celkově. Je v tom nějaký zásadní rozdíl?
Hlavní rozdíl je v tom, k čemu interiér slouží. Váš byt je prostorem pro váš soukromý a rodinný život. K reprezentaci slouží spíše výjimečně při přijímání návštěv. Velmi často se setkáváme s přístupem, kdy si lidé svůj interiér „chrání“. Návštěvy domů v podstatě nezvou, protože jejich interiér je intimní zónou, do které je jim nepříjemné někoho z venku pouštět. Samozřejmě, do jisté míry mají pravdu, protože váš interiér o vás hodně prozradí. Jak říkala Coco Chanel: „An interior is a natural projection of the soul“, takže pokud někomu nechcete otevřít svou duši, k sobě domů ho nezvěte.
Tento jev je u nás v Čechách hodně rozšířený a souvisí s naší mentalitou a zvykem držet si od ostatních odstup. Naopak pracovní prostředí velmi často slouží primárně k reprezentaci. Je zaměřené na návštěvníka/klienta a snaží se na něj zapůsobit. Jedná se o prostředí mnohem více veřejné. Když si budete chtít pověsit fotky vaší rodiny do práce na nástěnku, pravděpodobně vyberete jiné, než byste si pověsili doma.
Druhý faktor jsou činnosti, které na daném místě vykonáváte. Na práci se potřebujete soustředit, nebýt rušeni množstvím podnětů, naopak v domácím prostředí spíše relaxujete a trávíte čas se svými bližními, což vznáší jiné požadavky na prostředí.
Jaké základní otázky bych si měla položit, jestliže si chci zařídit vlastní pracovní prostor, ať už se bavíme o domácí kanceláři nebo firemním pracovním místě?
Klíčová bude činnost, kterou budete na pracovišti vykonávat. Práce na počítači má jiné ergonomické nároky než například výroba. Samozřejmě také záleží na tom, do jaké míry je vaše práce kreativní. Kromě toho, co budete potřebovat do prostoru vašeho pracoviště umístit, byste také měli přemýšlet nad tím, jak se zde budete cítit. Pracovní prostředí by vás sice mělo stimulovat, ale nikoli stresovat nebo naopak uspávat.
Co když je nás v kanceláři více a každý máme odlišný vkus? Jsou nějaká základní obecně platná pravidla pro „univerzální“ kancelář?
Jak jsme již zmiňovali, pracovní prostředí často slouží k reprezentaci, a proto ho není vhodné zcela podřizovat individuálnímu vkusu, protože nikdy nevíte, jak zapůsobí na klienta. Platí to i v případech, kdy máte oddělenou místnost pro jednání s klienty, protože občas se prostě stane, že s klientem potřebujete vyřídit něco přímo u vašeho stolu.
Obecně platných pravidel by se jistě našlo více, ale zmíním dvě, která se týkají prostorového uspořádání a bývají zanedbávána: 1. Při kancelářské práci (zvláště té monotónní, kdy se od stolu dostanete pouze cestou pro kávu) je důležité zajistit optický kontakt s exteriérem, je to zdravé pro oči i duši. 2. Stoly v kanceláři je dobré rozestavovat tak, aby pracovník seděl vždy zády ke zdi a čelem do prostoru nebo k ostatním lidem (nikoli čelem ke zdi).
Jaké nejčastější chyby bychom nalezli v českých domácích či kancelářských interiérech?
Lidé jsou zvyklí pracovat s materiálem, hmotou. Velmi častá bariéra, kterou se snažíme s návštěvníky našeho kurzu překonat, je kreslení stěn dřív, než začnou přemýšlet o prostoru. Komponovat prostor se možná na začátku návrhu jeví jako abstraktnější úkol než navrhovat stěny, ale není to tak, prostor je stejně fyzický jako hmota.
Práce se stěnami na prvním místě je podle našeho názoru nejčastější chyba v interiérech, které vznikají bez architekta. Máte pak byt plný místností a dveří se špatnými vazbami a tedy i fungováním. Stěna od podlahy ke stropu není jedinou metodou k oddělení prostor a dveře nejsou jedinou metodou k jejich propojení. Krásnými příklady toho, čeho lze dosáhnout hlubší prací s prostorem jsou vila Tugenhadt v Brně (Mies van der Rohe) nebo Müllerova vila v Praze (Adolf Loos).
Může interiér pracovního prostředí ovlivnit i naši náladu a produktivitu práce?
Že interiér dokáže v člověku budit určité emoce je známo od nepaměti. Už stavitelé katedrál dokázali v člověku vzbudit pokoru. V souvislosti s produktivitou práce se často používá termín „kreativní prostředí“, které by mělo stimulovat vaší tvořivost. Bohužel si pod tímto termínem většina lidí představí interiér přeplněný podněty, které vaši mysl zaměstnávají natolik, že není schopná se koncentrovat. Přitom by to měl být interiér, který vám dává prostor tvořit. Dostatek přirozeného světla, velké okno pro kontakt s exteriérem, stěny, na které můžete napsat nápady nebo si sem pověsit vlastní inspiraci a samozřejmě velký stůl s pohodlnou židlí.
Jak vnímáte open space, který je poměrně oblíbeným řešením prostoru u řady zaměstnavatelů?
Open space je prostorově nejúspornějším řešením kanceláře, zaměstnanci jsou zde neustále pod dozorem a zároveň je pohled na ostatní pracující motivuje k práci. To jsou asi hlavní důvody, proč se stále používá. Hlavním problémem open space kanceláří je neustálý hluk, který je při celodenní práci velmi únavný. Dále neposkytuje žádné soukromí a prostředí je často bezútěšné, protože ztrácí lidské měřítko. Tyto faktory z něj dělají prostředí, ve kterém se lze jen těžko soustředit, zvláště pak pokud jde o složitější práci.
Nedávno jste realizovali také školení pro zaměstnance firmy zabývající se prodejem materiálů do interiérů. Proč si vás vlastně pozvali?
Konkrétně v této firmě naráželi na to, že jejich klienti (často zařizující si svůj interiér svépomocí) potřebovali poradit, jak k sobě jednotlivé materiály sladit. V současných interiérech je to poměrně složitý úkol, protože nejčastěji používané materiály jsou imitace (např. vilnylová podlaha s dekorem dubového dřeva, lamino s dekorem břízy…) a viditelnou vrstvu tohoto materiálu představuje vrstva potisku, většinou „fotokopie“ materiálu, který má imitovat. To způsobuje, že každá imitace (byť se třeba jmenuje stejně – např. dekor dub) má trochu jiný odstín, měřítko použité textury atd. Ve výsledku pak lamino s dekorem dubu na dveřích je lomené do zelena, vinyl na podlaze do fialova a navzájem podtrhují svoji nereálnost. Jedná se tedy o zdlouhavou práci, kdy musíte na reálných vzorcích na denním světle zkoušet, které dva vzorky lze vedle sebe použít.
Obecně lze říct, že firmy, zabývající se interiéry, si nás zvou k proškolení zaměstnanců, aby zkvalitnili své služby zákazníkům a dokázali jim lépe pomoci. Zejména se jedná o zaměstnance, kteří nemají vzdělání v oboru, ale musí na pobočce zvládat komunikaci se zákazníkem. V minulém roce jsme školili ve firmách, které měly vzdělávání svých zaměstnanců dotované z úřadu práce v rámci programu Vzdělávejte se pro růst.
Co dalšího jako lektoři nabízíte?
Vedeme volnočasové kurzy pro veřejnost (kurz jak zařídit kuchyň, koupelnu nebo interiér celého bytu) i specializované kurzy na míru pro firmy zabývajícími se interiéry dle jejich potřeb. Klademe důraz na praktickou stránku, naše školení mají asi z poloviny formu workshopu, kde si získané znalosti upevňujete na papíře. Nabídku našich otevřených kurzů naleznete na stránkách vzdělávací společnosti Sytémy jakosti s.r.o.
