V první řadě bych vám chtěl pogratulovat k vašemu čerstvému členství v Americké akademii umění a věd. Co pro vás toto členství i ocenění znamená?
Musím říct, že jsem byl velmi překvapený a potěšený, když jsem byl nominován a tato nominace se nakonec potvrdila. Je to pro mě obzvlášť významné, protože jde o jednu z nejrenomovanějších vědeckých institucí na světě. Mezi její zakladatele patřili první američtí prezidenti, Albert Einstein, Madeleine Albrightová a mnoho dalších významných osobností vědeckého světa, včetně 400 nositelů Nobelovy ceny. Beru to s velkou pokorou a velkou radostí.
Jaký je vztah vaší práce jako egyptologa a historika k tématu leadershipu, které je předmětem této konference?
Historie civilizací a lidské dějiny jsou v mnohém spojeny s leadershipem, neboť klíčové okamžiky v historii, od starověku až po současnost, nebyly vytvořeny anonymní masou, ale konkrétními lidmi s konkrétními myšlenkami a vizemi. Proto považuji dnešní konferenci za významnou, protože zdůrazňuje roli jednotlivců, kteří vynikají v řešení současných problémů. V době plné výzev má leadership důležitou úlohu.
Podívejte se na celý rozhovor Tomáše Pospíchala s Miroslavem Bártou
Vydal jste knihu Sedm zákonů, které přivádějí civilizace na vrchol a zase k úpadku. Mě velmi zaujal Zákon skokové změny a případ, který uvádíte. To znamená Džoserovu pyramidu a její příběh, kdy byl otec Džosera pohřben v nadstavbě v jámové hrobce a jeho syn potom v samotné pyramidě. Nicméně v poslední době, kdy je tady boom umělé inteligence, nežijeme náhodou v době, kdy podobný skok máme šanci zažívat dennodenně?
Před několika lety jsme s týmem úžasných lidí vydali knihu, která reflektovala naše pozorování a popisy různých aspektů společnosti. Bylo jasné, že existuje určitý bod, ve kterém se různé části společnosti setkávají a konfrontují a to jsme nazvali "rozhraní". Během následujících šesti let se toto rozhraní stalo dějištěm mnoha událostí, včetně konfliktu na Ukrajině. Souhlasím s vámi, že žijeme v době, kdy se očekává velký skok vpřed. A věřím, že tento skok a jeho obsah bude definován konkrétními lidmi. Je zajímavé, že v posledních letech dochází k přesunu odpovědnosti za vývoj společnosti z politických sfér na jednotlivce působící ve vědě, technologiích, firmách či bankovnictví. Považuji toto za přínosný přístup. Heterogenní skupina lidí z různých oblastí společnosti, kteří mají vize a dokáží ostatním ukázat správný směr, představuje cestu vpřed.
Myslíte, že současní lídři mají schopnosti, které odpovídají rychlosti dnešních změn? Existuje riziko, že někdy jejich způsob myšlení bude příliš rigidní ve srovnání s rychle se měnícím světem?
Jedna věc je samozřejmě individuální leadership, ale důležitou roli v současném složitém a heterogenním světě hrají také think tanky. V Čechách je bohužel tato tradice historicky velmi omezená, ačkoli ve Spojených státech mám s think tanky osobní zkušenost. Myslím si, že je to správná cesta vpřed - shromažďovat výjimečné lidi hledající nové směry a řešení.
Na Zákon skokové změny navazuje Herakleitův zákon - čím zacházíme, tím můžeme také scházet. Vidíte nějakou paralelu s egyptskou historií, kdy dlouhé vlády společnost svými činy vyčerpaly a ta se z toho poté jistou dobu musela sbírat?
Pokud bych měl hovořit o Egyptě a také o dalších kulturách a civilizacích, je zde zřejmý jeden významný aspekt - vyčerpání zdrojů. Každá civilizace je omezena dostupností zdrojů a toto téma je aktuální i dnes. Jsme si vědomi potřeby opustit některé zdroje energie, ale zatím nemáme adekvátní náhradu. Právě v této výzvě spočívá půvab současné doby. Historicky se v krizových obdobích vždy objevily nové technologie a vynálezy, které nám umožnily překonat danou situaci a posunout se vpřed. Podobným způsobem to bylo například během průmyslové revoluce.
Pokud se budeme bavit ještě chvíli o vaší knize Sedm zákonů, převyšuje některý z uvedených zákonů ostatní?
Ano i ne. Tyto zákony se vzájemně doplňují a v různých kontextech je jejich vztah patrný. Co se týče české společnosti, vidím velký nedostatek opravdového leadershipu. Chybí lidé, kteří dosáhli významných úspěchů ve svých oborech a nebojí se stát veřejně známými a využít své odborné prestiže a jména k řešení problémů, které ovlivňují celou společnost. Myslím si, že zde máme jako společnost velký potenciál, který zatím není plně využíván.
Jak byste hodnotil současnou situaci v oblasti leadershipu v kontextu moderní doby, kdy technologie a sítě vytvářejí prostor pro populismus a případně i opačný typ leadershipu?
Plně s vámi souhlasím. Na jedné straně je to přirozený důsledek dlouhého období blahobytu a ekonomického růstu, kdy jsme zažívali bezproblémová desetiletí. V takovém příznivém prostředí může být snížená potřeba pro výrazný leadership. Pevně věřím, že brzy budeme svědky nástupu jedinců, kteří budou schopni splnit očekávání ve smyslu pozitivního vedení. Konference FranklinCovey je existence takových lidí důkazem.
Zabýváte se historií dlouhých časových řad. Co byste z vašeho zkoumání doporučil lídrům organizací, firem, podniků, na co by se měli zaměřit v rámci udržitelnosti a prosperity svého podnikání?
Nevím, zda jsem v pozici, abych mohl něco doporučovat, ale rád bych zdůraznil rozdíl mezi udržitelností a technologickým řešením. Podle mého názoru je udržitelnost spíše filozofií, která se dotýká duchovního naplnění a zlepšování světa v 21. století. Udržitelnost je pro mě způsobem chování, který má dlouhodobý smysl a nevede k vyčerpávání zdrojů a ničení našeho prostředí. Tuto filozofii bych doporučil zvážit pro jednotlivce i firmy, které se zajímají o tyto otázky.
Sledujte nás na Spotify
Poslechněte si naše rozhovory také na Spotify. Rozhovor s Miroslavem Bártou najdete na této platformě zde.
Hodně cestujete, jak si z vašeho pohledu v tomto ohledu vede Česká republika?
Nemyslím si, že jsme dosáhli takového pokroku, jaký by byl žádoucí nebo nutný. Je tu velký prostor pro zlepšování, což ovšem může být také vnímáno jako pozitivní zpráva.
Může pro tuto udržitelnost, a teď nemyslím korporátní, firemní, udělat to něco každý z nás?
Ano, rozhodně. Vloni jsme ve spolupráci s Petrem Horkým dokončili film Civilizace, který je nyní volně dostupný na Apple TV. V tomto filmu zdůrazňujeme, že problémy, kterým čelíme, nelze vyřešit tím, že se jim budeme vyhýbat. Jsou to globální problémy, a jediným způsobem, jak s nimi efektivně zacházet, je převzít svůj díl odpovědnosti a nebát se ho ujmout. Jen takovýmto synergetickým přístupem budeme schopni pozitivně ovlivnit tento svět.
Dnešní konference má podtitul Bez bolesti není růstu. Jak se vám konference líbila?
Velice si toho vážím, protože mám tu výsadu být v přítomnosti a naslouchat těm, kteří dosáhli významných výsledků ve svém oboru, takže pro mě je toto opravdu úžasné a hodnotné.
Zákony z vaší knihy mohou působit jako svědectví jednoho jezdce z Apokalypsy. Na druhou stranu, není to náhodou pozitivum? Není to příležitost pro společnost?
Domnívám se, že kniha Sedm zákonů slouží jako takový manuál, který nám pomáhá diagnostikovat problémy a hledat jejich řešení. To je pro mě zcela pozitivní aspekt. Je důležité si uvědomit, že jsme první civilizací v historii planety, která disponuje všemi dostupnými zdroji, technologiemi, komunikačními nástroji a kapitálem potřebnými k řešení těchto problémů. Takže není otázkou nedostatku, ale spíše otázkou odhodlání, vůle a vizí, které nám umožňují dlouhodobě nést břemeno tohoto řešení. Máme ve skutečnosti všechny trumfy v rukou.
Myslíte, že si to společnost uvědomuje? V té souvislosti mě napadá, zda je demokracie pozitivum, nebo negativum?
Podle mého názoru si toho je společnost vědoma. Bohužel se zatím setkáváme se situací, kdy někteří lidé bojují s chudobou tím, že tráví tři dny na ulici. Toto není správný přístup k boji proti chudobě. Práce a kreativita jsou způsoby, jak se proti chudobě postavit. Co se týče demokracie, je to nástroj, který je naprosto v pořádku. Když vezmu příklad kladiva, mohu s ním buď zatlouct hřebík, nebo rozbít okno. Účinnost tohoto nástroje je zcela závislá na tom, jak ho používám. Stejně tak je to s demokracií. Míra její účinnosti je určena úrovní vzdělanosti společnosti, a tím nemyslím pouze vysokoškolské tituly, ale spíše schopnost jedinců být společensky odpovědní, čestní a schopni přijmout odpovědnost za svůj svět a okolí.
Názorným příkladem toho je situace v evropských státech během pandemie covidu. Státy, které to nejlépe zvládly, jsou ty, kde lidé věří politikům a státu. Lidé si uvědomují své povinnosti i práva a jednají odpovědně. Je tedy logické, že země jako Dánsko a Německo, kde se věří politickému vedení, nejlépe zvládly covidovou krizi. Naopak v Česku jsme byli svědky totálního selhání politického leadershipu, když jsme byli v televizi neustále upozorňováni na to, abychom byli v 10 hodin večer doma, zatímco jsme viděli naživo záběry politiků na party v Liberci, na Vyšehradě a jinde. To je největší problém naší společnosti.
Na čem teď pracujete, co je před vámi?
Mám několik nedokončených projektů, na kterých pracuji. Jedním z nich je snaha o přežití egyptologie v době, která není jednoduchá, a často jsme považováni za nepotřebné členy společnosti kvůli tomu, co děláme. Píšu několik projektů, z nichž jeden se brzy otevře na Kampě jako týmová práce. Bude to velká výstava zaměřená na udržitelnost a civilizaci, a všechny zvu. Bude trvat dva měsíce. Mám také v hlavě projekt, který se zabývá způsobem realizace a udržování obranyschopnosti demokracie za posledních 1.000 let.
Jaké bude téma vaší následující knihy?
Právě tento projekt se zaměřuje na demokracie a různé způsoby vlády, sahající od benátské republiky až po současnost.