Schopnost nezištně darovat je důkaz vyspělosti člověka i společnosti

Dvojrozhovor Renaty Majvaldové se zakladatelkami yourchance Janou a Merunkovou a Gabrielou Štikovou.

Setkání s oběma dámami yourchance se věnuje důležitým otázkám kolem hledání zdrojů pro realizaci jejich projektů Finanční gramotnost do škol a Začni správně – integračního programu pro mladé po odchodu z institucí náhradní výchovy. Je však také o roli fundraisera a pojetí moderní filantropie.

Jana Merunková a Gabriela Štiková

Vaše nezisková organizace yourchance je na světě více jak deset let. Čemu všemu se věnuje?

Jana: Yourchance se věnuje dvěma tématům, která jsme od počátku svého působení považovaly za důležitá. Pomoci mladým lidem z dětských domovů a pěstounské péče na startu samostatného života a rozvoji finanční gramotnosti na školách. Upřímně, je to docela výzva vypořádat se s přechodem z prostředí, kde je o vás plně postaráno, a začít od nuly sám za sebe. Navíc s vědomím, že v drtivé většině případů návrat do biologické rodiny, byť jen na krátkou dobu, znamená zadlužení se v řádu desítek až stovek tisíc. A člověk se sám těžko brání emocionálnímu tlaku příbuzných…

Další naší velkou kapitolou je finanční gramotnost. Za zcela zásadní považujeme to, aby učitelé měli dostatečné znalosti a učili toto téma skutečně prakticky. Vždyť peníze a naše rozhodování o nich se dotýká kvality našeho života na každodenní úrovni. A v rodinách mnohdy děti dobrý příklad zrovna nemají.

Gabriela: Moc hezky to vystihuje motto yourchance „Vedeme lidi k osobní prosperitě“, a to prostřednictvím jednoho z nejúčinnějších nástrojů, kterým je vzdělávání. Protože jedině vzdělaná společnost dokáže vzkvétat, ctít demokratické principy a rozvíjet kapitalismus. K tomuto se mi líbí dva citáty. Jeden je od Tomáše Bati, který řekl: „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe. Tady si jako podnik můžeme představit společnost, ve které se nám bude žít dobře.“ Druhý je od Johna F. Kennedyho: „Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.“ Vzdělání tedy potřebujme i proto, abychom si dokázali poradit s propojením mezi svobodou a zodpovědností, dělali chytrá rozhodnutí a nenechali sebou manipulovat.

V projektech Finanční gramotnost do škol a podnikavost.cz jsme se primárně zaměřili na školy. Sekundární cílovou skupinou jsou žáci, následují rodiče. Naším cílem je, aby potřebné know-how zůstávalo v instituci, která má tu moc ovlivňovat lidi a další generace. Druhou aktivitou je projekt Začni správně, ten pracuje s mladými dospělými, kteří opouští dětský domov a pěstounskou péči a umožňuje jim, aby se po odchodu postavili na vlastní nohy.

Jaký je společenský dopad yourchance a obou projektů?

Jana: V Začni správně považuji za nejdůležitější moment, kdy se kolegové shodnou, že mladý člověk je plně samostatný a dál naši podporu nepotřebuje. To mi pak proběhne hlavou, že další bílá vrána vyletěla z hnízda. Učíme lidi nezávislosti a odpovědnosti za svůj život. Není hezčí pocit, než když někdo prokáže, že je toho dlouhodobě schopen. Dříve byly takové případy výjimkou, proto vzniklo označení Bílá vrána. Dnes už jich je pořádné hejno.

Ve finanční gramotnosti je to podobně. Největší radost máme, když škola a její učitelé prokážou, že s tématem finanční gramotnosti pracují systematicky, dlouhodobě a v určité požadované kvalitě. Taková škola pak získá bronzový, stříbrný nebo ideálně zlatý a pak diamantový certifikát. V takové škole si pak rodiče mohou být jisti, že děti získají skvělé předpoklady v praktickém finančním rozhodování obstát.

Gabriela: Prosazujeme změny ve vzdělávacím a sociálním systému České republiky. Máme za sebou pevně vyšlapané cesty, kterými se finanční gramotnost dostala do škol. Zachránili jsme více jak sto životů mladých lidí, kteří by dnes jinak byli na ulici. Jsme autorkami několika knih, boříme mýty o dětech z dětských domovů, ústavní výchovy a jejich uplatnění na trhu práce. Jsme součástí několika pracovních skupin na ministerstvech, kde máme možnost připomínkovat návrhy zákonů a různé koncepce v oblasti vzdělávání ve finanční gramotnosti a podnikavosti i v oblasti ústavní výchovy.

Fundraising je Vaším denním chlebem? Co vše pro Vás tento výraz znamená?

Jana: Starám se o to, aby měla yourchance potřebné peníze na realizaci veškerých svých aktivit. A nejsou to jen již zmiňované věci. Je to také výrazná nakladatelská činnost, řada odborných aktivit nad rámec projektů a v posledních letech i mezinárodní působení. Fundraising pro mě proto znamená litry vypité kávy na schůzkách s potenciálními dárci, občas vymluvené hlasivky, když je období, kdy jdete ze schůzky do schůzky, pár dlouhých nocí, když píšu prezentace a žádosti o podporu. Naštěstí jsme si ale za celé ty roky udrželi přímý způsob fundraisingu, kdy se s našimi dárci znám osobně, a nemusím vypisovat mnohastránkové elaboráty pro podání žádosti o peníze z fondů EU nebo některých jiných státních titulů. Naši dárci samozřejmě chtějí vědět, jak přesně peníze použijeme, jaké jsou naše cíle, jaké budou výstupy a měřitelné dopady… Ale vše ostatní si řekneme u stolu.

Pro mě osobně je fundraising poslání. Je úžasné si uvědomit, že díky penězům, které zajistím, vytvářím prostor pro své kolegyně a kolegy, aby mohli pomoci těm, kdo to potřebují.

Gabriela: Fundraising je denním chlebem hlavně Jany. Moje role v rámci fundraisingu je více systémová a rozvojová. Prostřednictvím koučování, psychoterapie a dalších nástrojů pracuji s potenciálem lidí a společně tak hledáme nejúčinnější fundraisingové cesty, jedinečnost fundraisera, pracujeme s přesvědčeními a jejich přerámováním. Zároveň fundraiserovi umožňuji vidět funkční vzorce, kterých si často není vědom a společně tak hledáme další možnosti, jak se posouvat dál. Na druhou stranu i se mnou budete mít možnost setkat se v roli fundraisera.

Proč se neziskovka musí fundraisingu věnovat?

Jana: Zatím nikdo nevypěstoval strom, na kterém by rostly zlaté mince a místo listů stokoruny. A mámin blahokeř skončil ve spárech jejich kocoura, takže ani to moc nezafungovalo. Možná by se tohoto tématu mohla ujmout moderní botanika… Ale než to páni vědci vymyslí, musíme se věnovat fundraisingu, prostě proto, aby naše projekty mohly fungovat.

Gabriela: Yourchance je jedna z mála organizací, která je financována výhradně z darů soukromých nebo firemních dárců. A to hlavně z toho důvodu, že chceme ovlivňovat právě státní aparát a jeho fungování tak, aby vznikaly funkční systémy v oblasti školství i v oblasti sociální. Nezávislost na financování státem nám dává možnost větší otevřenosti v jednáních o možných změnách. Zároveň nemusíme ohýbat to, co funguje do tabulek tak, aby projekt vycházel z vypsaného grantu.

Děláme to, co funguje, co má výsledky a dopad na společnost jako takovou. O to víc si vážím našich dárců, kteří jsou ochotni podporovat naše aktivity dlouhodobě. Bez nich bychom nemohli potřebné společenské změny prosazovat a ani jich dosahovat. Vnímám mezi námi určité synergie. Představte si takový hodinový strojek, který má všechna ta úžasná kolečka, co do sebe zapadají a díky nim vše funguje. O tom je i náš vztah s donátory. Oni jsou těmi, kdo prostřednictvím financí umožňují tomuto hodinovému strojku fungovat. A toho si moc vážím. Navíc díky dlouhodobým dárcům, kteří nás podporují se můžeme více zaměřit na strategii organizace.

Je fundraising pouze o penězích?

Jana: Fundraising je hlavně o důvěře a o vztazích. Důležité je získat důvěru dárců, aby věděli, komu, proč a jak chcete pomoci a jak přesně bude naloženo s jejich financemi. Klíčový je dopad a jeho měřitelnost. Dárci jsou v první řadě lidé z byznysového prostředí a chtějí vidět výsledky. A o tom, co bude tím konkrétním výsledkem naší spolupráce vedeme pravidelné rozhovory.

Gabriela: Fundraising je hlavně o vztazích, nadšení pro věc, disciplíně, vytrvalosti, kombinačních schopnostech fundraisera a plánování. Peníze jsou výsledkem toho, když se vše podaří spojit v jeden celek.

Proč je pro fundraisera nutné mít nastavený nějaký koncept nebo strategii?

Jana: Firmy mají své obchodní strategie, projekty mají svoje rozpočty… Stejné je to i v našem oboru. Pokud potřebujete sto tisíc, zvolíte jinou strategii, než když potřebujete milion, deset nebo víc. Kombinuje se typ dárců jako strategičtí partneři, velcí a menší dárci, firemní a individuální dárci, určitou podporu poskytují nadace… Máte dárce dlouhodobé a jednorázové. Je to koktejl, který je třeba namíchat, aby všechno mohlo fungovat, jak má.

Gabriela: Aby měl jasný směr a činil potřebné kroky k dosažení cíle.

Jaké vlastnosti by měl podle Vás současný fundraiser mít?

Jana: Určitě by měl být důvěryhodný, autentický, a hlavně musí věřit myšlence pro kterou se rozhodl peníze získat.

Gabriela: Fundraiser by měl být člověk morální, který má jasně usazené hodnoty, zná vizi a strategii organizace, pro kterou fundraising dělá. Měl by mít srdce na správném místě, být ochoten bojovat za dobrou věc, zvedat se ze země, když se zrovna nedaří a jít i přesto všechno dál. Je to člověk, který dokáže rychle reagovat, má dobré kombinační schopnosti, je disciplinovaný, je ochoten budovat dobré jméno organizace, dlouhodobé vztahy a pečovat o dárce.

Pro úspěšný fundraising jsou třeba otevřené firmy. Proč vlastně v dnešní době podporovat neziskovky a přispívat dobročinným organizacím?

Jana: Právě dnes je potřeba nezapomínat na nezastupitelnou roli neziskového sektoru. V době, jako je tato, jsou dobročinné organizace mnohdy jedinou podanou rukou pro lidi ve složitých životních situacích. Jakou váhu mají společnostmi často deklarované hodnoty jako integrita nebo společenská odpovědnost se nejlépe dozvíte v momentě, kdy je doba náročná a činností neziskovek je třeba o to více.

Gabriela: Protože neziskovky a dobročinné organizace velmi často vytváří záchranou síť pro ty, kteří by jinak propadli přes podpůrný systém státu a zůstali na ulici, bez potřebného vzdělání, pomoci, zdravotní péče a možnosti nebo lépe získání příležitosti k lepšímu životu. To by v důsledku mělo vliv na celou společnost, zvýšila by se kriminalita, výdaje státu na nezaměstnanost, sociální dávky a potažmo tak i daně pro zaměstnance, živnostníky a firmy. Navíc mám dojem, že právě teď je potřeba jejich činnosti mnohem více než kdy jindy, což je spojeno i s rostoucími náklady, a tedy i větší potřebou finanční podpory ze strany dárců. Díky podpoře neziskovek se člověk může cítit mnohem lépe, mít větší smysl svého bytí.

Proč je pro firmu dobré darovat prostředky nebo se zúčastnit firemní sbírky pro potřebný projekt, instituci či cílovou skupinu?

Jana: Dej a bude ti dáno. To není jen dobře znějící fráze. Dávat a dělit se s ostatními o své peníze, čas a know-how je součástí vyspělé kultury. Ať už společnosti jako takové nebo firmy. Zájem o dění kolem sebe, sounáležitost, angažovanost… to jsou hodnoty, které kultivují stát i firemní kulturu.

Gabriela: Na firemní úrovni vnímám podporu neziskových organizací a dobročinných spolků jako jeden z nástrojů, který firmě umožní budovat dobré jméno na pracovním trhu. Firma se může podílet na společenské změně bez toho, aniž by musela realizovat vlastní projekty, speciálně třeba proškolovat své zaměstnance v dané problematice. Může tak své jméno spojit s profesionály z neziskové organizace, kde rozhodně platí pravidlo, že jedna plus jedna rovná se jedenáct. Zapojení zaměstnanců do firemní sbírky má pozitivní vliv na jejich loajalitu, budování pozitivního wellbeing. Stejně tak řada organizací využívá podporu neziskových organizací prostřednictvím dobročinných aktivit, ať už se jedná o manuální práce, odborné školení pro zaměstnance neziskovek a mnohé další. Když se firma domluví je určitě neziskovka schopná zorganizovat den, kdy budou moci zaměstnanci, manažeři, majitelé firem nahlédnout pod pokličku a vidět, kam jdou jejich prostředky a co se díky daru mohlo uskutečnit, změnit, stabilizovat. Zanedbatelný není ani ekonomický dopad, kdy si mohou zaměstnanci, živnostníci i právnické osoby dar odečíst od základu daně.

Jaký dopad měl podle vás uplynulý rok na filantropii v Česku?

Jana: Ukázalo se, že lidé jsou schopni obrovské solidarity. Myslím, že se to projevilo i v nejrůznějších formách dárcovství. Velcí dárci byli štědří, protože chápou svou roli mecenášů a podporovatelů velice správně. Přibyla i řada individuálních dárců, kteří podpořili nějaký projekt ve svém okolí třeba menší částkou, někteří začali posílat peníze pravidelně. Vezměte si… kdyby každý s průměrným příjmem dal 500 Kč měsíčně. To by řada věcí kolem nás vypadala hned jinak.

Gabriela: Uplynulý rok se odrazil i na ekonomické situaci firem, které mnohem více zvažují využití svých finanční prostředků ve prospěch dobročinných aktivit. Osobně musím říct, že jsem vděčná našim dlouhodobým dárcům, kteří nás i přes změny minulého roku podporují.

Jaká je podle Vás role CSR ve firmách a proč vlastně CSR ve firmách budovat?

Jana: Podívejme se na význam těch tří písmen: společenská odpovědnost firem. Co to opravdu znamená? Já to vnímám tak, že by mělo být přirozené, že firma regionálního charakteru podporuje nějakou aktivitu ve svém regionu. Místní malá firmička, může přispět v místě svého působení, ať už vysázením stromů, opravou čehosi pro opuštěnou paní nebo péčí o místní dětské hřiště. A velké firmy by měly podporovat projekty podle svých možností. Velké s velkým dopadem nebo širší škálu menších, podle své strategie. Dokonce i student z peněz z brigády může poslat deset procent třeba na konto nějaké veřejné sbírky. Dávání stejně jako sobectví je zvyk a duševní postoj. A kdo nedává, když má málo, nebude dávat, ani když bude mít hodně. A naopak. Vidím u řady lidí, že začali dávat aspoň něco v mládí a dnes jsou to významní dárci, o kterých se ale ani nedozvíte, že něco takového dělají. Leckdy byste byli překvapeni. Moje zkušenost je, že čím víc člověk dává, tím méně chce, aby se o tom mluvilo. Firmy si CSR občas pletou s marketingem a záleží jim hlavně na tom, kde bude vidět logo a že danou věc podpořily.

Gabriela: Společenská zodpovědnost firem je součástí trvale udržitelného rozvoje společnosti. Správně komunikované CSR aktivity mají pozitivní vliv na loajalitu a angažovanost zaměstnanců, možnost získání a udržení kvalitních zaměstnanců, retenci zákazníků, budování značky, odlišení se od konkurence a mnoho dalšího. Správně nastavené CSR ve svém důsledku vede ke snížení nákladů a zvýšení obratu firmy.

Co můžeme udělat pro to, abychom mohli profesi fundraisera kultivovat?

Jana: V první řadě k tomu jako k profesi přistupovat. Fundraising je obor a jako takový má svá pravidla, principy, zákonitosti, etické parametry. Občas říkám, že je to byznys v bílých rukavičkách. Musíte své dárce hýčkat a své rukavičky nesmíte nikdy umazat. Z jiného úhlu pohledu je to třešinka na dortu obchodních dovedností. Musíte přesvědčit dárce, že vaše služba a jeho peníze pomohou někomu třetímu a on (dárce) se spokojí jen s dobrým pocitem, že se tak stalo. Je to vlastně jednoduché. A hlavně, všechno se dá naučit, když člověk opravdu chce.

Gabriela: Součástí kultivace profese fundraisera je profesionalita, která vychází z osobního nastavení fundraisera, kontinuálního vzdělávání a mentoringu.

Co je podle vás opravdovou výzvou pro dnešní fundraisery?

Jana: Určitě najít nové cesty k novým dárcům v online prostředí. Pochopit, v čem se pravidla změnila, rychle se je naučit a začít podle nich fungovat. Je iluzí si myslet, že se vrátíme do původních kolejí. Vytvořil se nový standard, a to je třeba respektovat.

Gabriela: Většina fundraiserů byla zvyklá setkávat se s potenciálními dárci osobně. Mohla zde fungovat i určitá „chemie“ mezi fundraiserem a donátorem. Bylo tedy potřeba naučit se fungovat v online světě fundraisingu, který je jiný než ten původní.