Vaše firma působí v oblasti vzdělávání již od svého založení. Jak vidíte současnou situaci v této oblasti?
V současné době jsme na poli vzdělávání svědky „velkého šetření“. Firmy, které ještě před několika lety byly schopny posílat své zaměstnance na školení protože „se to tak má“, aniž by se příliš zajímaly o to, jestli nově nabyté vědomosti mají vliv na pracovní výsledky „proškolených“, omezují dnes prostředky plynoucí do vzdělávání jako první. Přitom vzhledem k všeobecnému útlumu je méně práce a klesá reálné využití pracovní doby, tudíž by na smysluplné vzdělávání bylo víc času. V minulosti se velmi často stávalo, že firma zaplatila několikadenní školení zaměstnanců, kde kvůli jejich pracovnímu vytížení byla účast poloviční. Zejména v oblasti IT kurzů bylo běžné, že frekventant byl zaměstnavatelem z kurzu i vícekrát odvolán na řešení aktuálního problému.
Je to ovšem pochopitelné, firmy mají méně peněz, tudíž se snaží financovat jen nezbytné výdaje?
Podobná vysvětlení slýcháváme často v ještě v horším znění. Mnoho osob odpovědných za vzdělávací procesy nejen u našich zákazníků dokonce hovoří o tom, že teď nemají na „rozhazování“. Ano i takto dnes lze nahlížet na vzdělávání. Já si ale myslím, že v dnešní době, kdy třeba technologie se mění obrovským tempem, se nedá nejen hovořit o rozhazování, ale naopak o nezbytnosti. Tudíž chápu peníze vynaložené na smysluplné vzdělání naopak za nezbytný výdaj.
Dobrá, v národě Komenského by toto povědomí asi mělo převládat. Nicméně už podruhé jste použil spolu se slovem vzdělání slovo smysluplné. Co si pod smysluplným vzděláváním lze představit?
To je dobrá, i když dost složitá otázka. Pokusím se odpovědět co nejsrozumitelněji, tedy i co nejjednodušeji. Kromě celkem jednoduchého pravidla, že by vzdělání mělo rozvíjet ty dovednosti, které zaměstnanec ke své práci opravdu potřebuje, tak by měla být i jeho úroveň jednoduchým způsobem měřitelná. Například, přestože se skladník českého výrobního družstva nedomluví žádným jiným jazykem než česky, je tato znalost pro jeho práci dostatečná. U zahraniční výrobní organizace, kde je tato skutečnost pro výkon práce spíše nedostatečná, je však (zjednodušeně řečeno) důležité, aby jeho účast na kurzu angličtiny, byla zaměřena ne na to, aby kurz absolvoval, ale na to, aby se po jeho absolvování byl schopen anglicky ve firmě domluvit! Nejsou-li tyto podmínky splněny, tak se skutečně může jednat i o rozhazování. Pochopitelně zejména z pozice zaměstnavatele.
Napadne Vás ještě nějaký jiný příklad než ten z jazykové oblasti?
V oblasti, která je naší hlavní doménou, tedy v „počítačovém vzdělávání“, je podobných příkladů mnoho. Dokud firma tak říkajíc „jede“ a zaměstnanci sotva stíhají plnit všechny závazky vůči zákazníkům, je těžké až neproveditelné „přidělávat“ jim další práci. Je-li však pracovní režim volnější, je třeba toho využít. Většina zaměstnanců používajících ke své práci počítač, píše ve Wordu nebo jiném textovém editoru. Valná většina z té výše uvedené ho však neumí správně využívat. To v důsledku vede k ztrátě času (jednou použitý soubor, který se třeba každoročně jen lehce modifikuje, se vždy píše znova, přestože je tam třeba jen jiná adresa) a někdy i ke ztrátě prestiže, jestliže je dopis jako dokument zaslán zákazníkovi, kde se celá oddělení baví jeho kvalitou („odstavcováním“ pomocí tabulátoru a zarovnávání textu jeho „odvezením“ pomocí mezer, atd.). O tom, že valná většina lidí využívá Excel pouze jako kalkulačku, radši ani nemluvím. A proč neposlat zaměstnance na kurz, který pracuje jako vedoucí a přitom je o něm známo, že jen stěží dokáže vést týdenní poradu svého oddělení na kurz této dovednosti zrovna příští týden se slevou, když stejně pro něj právě v tuto dobu nebudu mít práci?