V souvislosti se stravovacím paušálem bych rád upozornil, že jeho uplatnění v daňových nákladech je BEZ OMEZENÍ VÝŠE jeho poskytnutí viz § 24 odst. 2 písm. j) bod 4. a to pouze za podmínky přítomnosti zaměstnance 3 hod. během směny. Rozhodne-li se zaměstnavatel přispívat zaměstnancům např. 500 Kč denně, je takový příspěvek při splnění přítomnosti zaměstnance na pracovišti alespoň 3 hodiny daňovým výdajem V PLNÉ VÝŠI! Podmínky pro jeho osvobození na straně zaměstnance jsou omezeny pouze horním limitem 75,60 Kč a počtem směn. Zde zákona ani neuvádí nutnost přítomnosti zaměstnance během směny v ustanovení § 6 odst. 9 písm. b). Jeho daňová účinnost je tudíž ve srovnání se stravenkou pro zaměstnavatele vždy výhodnější kvůli daňovému štítu (fakticky je výdajem zaměstnavatele 0,81 a to samé platí u povinného pojistného odváděného za zaměstnanci), a to i v případech, kdy je paušál vyšší než 70 % z hodnoty stravného pro tuzemské pracovní cesty 5 - 12 hod., protože zákonné pojištění zaměstnavatele 33,8 % je též daňovým výdajem a odvádí se pouze z rozdílu nad 70 % z hodnoty stravného. Jednoduché srovnání na příkladu, kdy zaměstnavatel např. poskytne zaměstnanci stravenku v hodnotě 100 Kč ve srovnání se stravovacím paušálem ve stejné hodnotě a zaměstnanec si na stravenku nepřispívá. Pokud by si zaměstnanec na stravenku přispíval, logicky by pak o tento příspěvek musel být snížen i stravovací paušál tak, aby částka, kterou zaměstnavatel fakticky poskytuje, byla stejná v pro obě varianty. Skutečný výdaj zaměstnavatele při poskytnutí stravenky je: 100-(100*0,55*0,19)+(100*0,45*0,19) = 98,10 Kč (jiným slovy z vydané stokoruny zaměstnavatel uplatní 55 Kč v základu daně z příjmů a naopak 45 Kč musí vynaložit z již zdaněného zisku nebo z daňově neúčinných nákladů. Skutečný výdaj zaměstnavatele při poskytnutí paušálu je: 100-(100*0,19)+((100-75,60)*0,338*0,81) = 87,68 Kč (zaměstnavatel využije daňový štít výdajů jak na paušál, tak na pojistné odváděné z rozdílu mezi celkovým peněžním příspěvkem a jeho osvobozenou částí, zpojistňuje se tedy 100 - 75,60 tj. 24,40 Kč, které lez daňově uplatnit). Na straně zaměstnance vstupuje do hry více faktorů jak při zdanění (slevy na dani, výše s struktura příjmů...), plás každý má jiné individuální priority, nicméně lze očekávat, že mnohem více zaměstnanců upřednostní "čisté" peníze před stravenkami pro jejich širší využití a také firmám odpadnou náklady na nemalé provize za zprostředkování stravenek a jejich evidenci. K prokázání výdajů spojených s paušálem postačí správně vedená docházka, kterou má zaměstnavatel povinnost vést i bez toho. Stejně tak je možné stravovací paušál poskytnout za stejných podmínek při práci na home-office nebo dva paušály při směně trvající déle než 11 hod., zákon o daních z příjmů ničemu takovému nebrání. Právní úprava též nijak nepodmiňuje přítomnost zaměstnance po celou dobu směny a podmínky daňové uplatnění peněžitého i nepeněžitého příspěvku zaměstnavatele jsou v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4. stejné nikoli však limity! Stravenky nebylo daňově možné na straně zaměstnavatele uplatnit při nemoci, OČR nebo dovolené ani nyní, právě pro podmínku přítomnosti alespoň 3 hod. na pracovišti, zde se tedy paušál nijak neliší. Nevyužití paušálu je spojeno s nepochopením jeho právní úpravy a možnostmi, které nabízí jako alternativa k nepeněžnímu, což potvrzuje svými mylnými závěry i autor článku.
Daňové aspekty stravovacího paušálu
Odpovědět